ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.32.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 32/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2010 stížnost obviněného V. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 2 To 64/2010, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného V. Z. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 39 T 5/2008, byl obviněný V. Z. uznán vinným dvěma trestnými činy poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákona, dalšími dvěma trestnými činy poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákona, dílem dokonanými, dílem nedokonanými, ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zákona, všechny trestné činy ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. Z. odvolání a trestní věc byla předložena vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 6. 2010, sp. zn. 2 To 64/2010, podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu rozhodl o ponechání obviněného V. Z. ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný V. Z. stížnost s tím, že jeho pobyt ve vazbě trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Podle §72 písm. a) tr. řádu má vazba trvat jen nezbytně nutnou dobu a důvody vazby dle §67 písm. a) tr. řádu byly u obviněného již dávno překonány. V napadeném usnesení nekonkretizoval vrchní soud dostatečně důvody útěkové vazby. Jediným důvodem je podle vrchního soudu nepravomocné odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 39 T 5/2008, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let. Pokud Vrchní soud v Olomouci odůvodňuje další trvání vazby skutečnostní, že ve lhůtě tří měsíců nebylo možno pro obtížnost předmětnou věc obviněného skončit a že v případě propuštění obviněného z vazby na svobodu hrozí, že bude zmařeno či podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, tak s tímto argumentem obviněný nesouhlasí, jelikož Krajskému soudu v Brně trvalo téměř půl roku vypracování písemného vyhotovení rozsudku ze 17. 12. 2009, a to svědčí spíše o průtazích ve věci, které však nemohou být obviněnému dávány k tíži tím, že bude i nadále bez konkrétních důvodů prodlužována vazba. Také platí, že dokud není pravomocně vyslovena vina, má se na obviněného nahlížet jako na nevinného. V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby bylo napadené usnesení vrchního soudu zrušeno a on byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného V. Z. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. Pokud jde o předpoklad, že by se obviněný na svobodě vyhýbal trestnímu řízení, lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného V. Z. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera