ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.6.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 6/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2010 stížnost obviněného Š. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 5 To 83/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného Š. S. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 4 T 12/2009, byl obviněný Š. S. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zákona ve spojení s ustanovením §143 tr. zákona, trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, 2 tr. zákona, trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona a odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona, §40 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Š. S. odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě obviněného Š. S. nacházela ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. 5 To 83/2009, ve výroku I. podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal písemný slib obviněného, ve výroku II. podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a contrario nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka a ve výroku III. podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítl žádost obviněného o propuštění z vazby.
Proti tomuto usnesení podal obviněný Š. S. stížnost v níž rozsáhle a podrobně vyslovil svůj nesouhlas s napadeným rozhodnutím vrchního soudu, neboť neexistuje v žádném případě reálně podložitelná obava z jeho další deliktní činnosti a vrchní soud se nevypořádal dostatečným způsobem s principem proporcionality mezi závažností donucovacího opatření zasahujícího do základních práv na jedné straně a účelem tohoto opatření na druhé straně. Trvání vazby předstižné nemůže odůvodnit skutečnost, že obviněný je v současné době nezaměstnaný. Vrchní soud dále pouze mechanicky zamítl nabízené instituty trestního řízení, jako záruku za vazbu a toto zamítnutí řádně neodůvodnil. V neposlední řadě vrchní soud hodnotil celou hmotně právní otázku v rámci trestního řízení tendenčně a byl rovněž předpojatý v otázce viny obviněného. Ve své stížnosti dále obviněný namítl nedodržení lhůt k rozhodnutí o vazbě, když vrchní soud o jehož žádosti o propuštění z vazby ze dne 23. 12. 2009 rozhodl až 15. 1. 2010. Dále obviněný namítl, že se vrchní soud nevypořádal s jeho poukazem na nesprávné procesní postupy v řízení v předcházejícím období. Závěrem své stížnosti navrhl obviněný svoje okamžité propuštění z vazby na svobodu, případné přijetí jím nabízených institutů záruky za vazbu a rovněž požádal o osobní slyšení před senátem Nejvyššího soudu při rozhodování o jeho stížnosti.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného Š. S. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, kterým byl ponechán ve vazbě s tím, že u něj i nadále trval důvod vazby předstižné. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na charakter žalované trestné činnosti, byl v jeho případě dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu, tedy obava z opakování trestné činnosti, přičemž tato obava byla natolik důvodná, že vazební důvod nemohl být nahrazen písemným slibem nebo dohledem probačního úředníka. V tomto směru je možno odkázat na předchozí vazební rozhodnutí i na odůvodnění napadeného usnesení, se kterými se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.
Pokud je ze strany obviněného Š. S. namítáno nedodržení zákonem stanovené pětidenní lhůty podle §72 odst. 3 tr. řádu, ve které má být rozhodnuto o žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu, tak Nejvyšší soud uvádí, že se jedná o lhůtu pořádkovou, jejíž nedodržení nemá v žádném případě za následek propuštění obviněného na svobodu. Navíc Vrchní soud v Praze se v napadeném rozhodnutí náležitě vypořádal s důvody nedodržení této lhůty, které byly dány na straně obviněného, v souvislosti s jeho žádostí o osobní slyšení při jednání vrchního soudu.
K žádosti obviněného Š. S. , aby byl přítomen jednání senátu Nejvyššího soudu o jeho stížnosti do napadeného usnesení vrchního soudu lze jen pro úplnost uvést, že o stížnosti obviněného bylo rozhodováno podle ustanovení §240 tr. řádu v neveřejném zasedání, u kterého je účast jiných osob než členů senátu a zapisovatele vyloučena. Rovněž Nejvyšší soud považuje za nutné doplnit, že ačkoliv bylo ze strany obviněného podáno trestní oznámení na členy senátu 11 Tvo Nejvyššího soudu, tak se tímto necítí členové tohoto senátu podjati ve vztahu k rozhodování o stížnosti obviněného, jelikož ze spisové dokumentace je patrné, že obviněný má tendenci si stěžovat na všechny orgány činné v trestním řízení a postupem doby by jeho trestní řízení mohlo dospět do stadia, kdy by v České republice nemohl o jeho věci rozhodnout žádný ze soudců.
Z uvedeného vyplývá, že stížnost obviněného Š. S. se nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
V současné době jsou ovšem veškeré úvahy o důvodnosti další vazby obviněného Š. S. nadbytečné, protože usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 5 To 83/2009, byla trestní věc obviněného pravomocně skončena a nástupem do výkonu trestu vazba obviněného končí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera