ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1070.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1070/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. V. Č. , zastoupeného JUDr. Renatou Dobývalovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Riegrova 161, proti povinným 1) J. K. , 2) I. K. , 3) MUDr. V. H. , 4) J. H. a 5) Ing. J. C. , všem zastoupeným JUDr. Annou Romanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Nám. 5. května 812, o splnění povinnosti, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 E 29/2008, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2008, č. j. 20 Co 379/2008 - 52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové potvrdil usnesení ze dne 22. 7. 2008, č. j. 10 E 29/2008 - 29, kterým Okresní soud v Náchodě zamítl návrh povinných na odklad a na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 30. 4. 2008, č. j. 10 E 29/2008 - 12, k vynucení povinnosti povinných stanovené rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2007, č. j. 16 C 101/2005 - 189, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, č. j. 1 Co 209/2007 - 250, uložením pokuty každému z povinných ve výši 10.000,- Kč, splatné na účet tohoto soudu do 3 dnů od právní moci usnesení) pro uspokojení práv na nepeněžité plnění a jímž rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady pro odklad (§266 odst. 1, 2 o. s. ř.) ani pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. b) a písm. h) o. s. ř., jak povinní navrhli, nebyly splněny, neboť podání dovolání povinnými proti rozsudku odvolacího soudu v nalézacím řízení nemá suspenzivní účinek. Soud výkonu rozhodnutí nemůže ani předjímat rozhodnutí dovolacího soudu o návrhu povinných na odklad vykonatelnosti podkladového rozhodnutí podle §243 o. s. ř., neboť tím by překročil rámec ustanovení §266 odst. 2 o. s. ř. a na něj navazujícího ustanovení §268 o. s. ř. Odklad výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 2 o. s. ř. by tak byl namístě jen v případě, že vykonatelnost podkladového rozhodnutí byla odložena.
Usnesení odvolacího soudu, včetně výroku o nákladech řízení, napadli povinní dovoláním, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. ve spojení s „§238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, a podávají je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně vyložil §266 odst. 2 o. s. ř., neboť toto ustanovení umožňuje exekučnímu soudu odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven - v daném případě na základě jejich návrhu na odklad vykonatelnosti označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze podle §243 o. s. ř. v návaznosti na dovolání, které proti němu podali. Namítají, že nemůže jít k jejich tíži okolnost, že Nejvyšší soud o tomto návrhu podle §243 o. s. ř. dosud nerozhodl, a mají za to, že odvolací soud měl před vydáním svého rozhodnutí zjistit, zda dovolací soud již rozhodnutí vydal, a jak rozhodl. Pokud tak neučinily, dopustily se pochybení, a nemohly se při právním posouzení věci vypořádat s tím, zda návrh na zastavení výkonu rozhodnutí je či není důvodný; tím exekuční řízení „zatížily vadami řízení“ a postupovaly v rozporu s §1 až 6 o. s. ř. a s §243, §266 a §268 o. s. ř. Dovolatelé dále vyslovují názor, že i kdyby dovolací soud nevyhověl jejich návrhu podle §243 o. s. ř., bylo namístě, aby obecné soudy vyložily, z čeho dovodily svůj právní závěr o nedostatku podmínek pro odklad provedení výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 2 o. s. ř., stejně jako názor, že v případě pro dovolatele kladného rozhodnutí by nahrazovaly rozhodnutí dovolacího soudu podle §243 o. s. ř. Jsou přesvědčeni i o tom, že provedení výkonu rozhodnutí by pro ně mohlo mít nepříznivé následky a že oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen (§266 odst. 1 o. s. ř.), a nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že podání dovolání nemá suspenzivní účinky, neboť jinak by obecné soudy „nemohly nikdy rozhodnout“ o odložení provedení výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 1 a 2 o. s. ř. Navrhli, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Po přezkoumání věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu v části, jíž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinných na odklad provedení výkonu rozhodnutí, není přípustné. Platí totiž, že proti jiným rozhodnutím vydaným v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) než vyjmenovaným v §238a odst. 1 písm. c) až g) o. s. ř. dovolání přípustné není, přičemž okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, popř. zda jsou splněny další podmínky podle §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.), významná není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2031/2004, a usnesení téhož soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2779/2007).
Dovolání není přípustné [§238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.] ani proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinných na zastavení výkonu rozhodnutí, neboť v řízení nebylo zjištěno (a povinní to ani netvrdili), že rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným [§268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], a nejde ani o případ, že by výkon rozhodnutí byl nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat [§268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]; okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí povinní podali dovolání a současně návrh na odklad jeho vykonatelnosti podle §243 o. s. ř., takovým důvodem není (k výkladu důvodů, pro které je výkon rozhodnutí nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, a usnesení téhož soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1932/2005).
Spatřují-li povinní ve skutečnosti, že odvolací soud rozhodl v exekučním řízení, aniž by vyčkal rozhodnutí dovolacího soudu v řízení nalézacím, vadu exekučního řízení [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], pak uplatnili dovolací důvod k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý, nehledě na to, že vydání rozhodnutí v exekučním řízení o zamítnutí návrhu povinných na zastavení exekuce bylo v souladu se zásadou, podle které podání dovolání nemá suspenzivní účinek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, číslo 6, pod poř. č. 50).
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné. Podle §238, §238a a §239 o. s. ř., jež upravují přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, není přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech není uvedeno. Přípustnost dovolání proti tomuto výroku nelze dovozovat ani z §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání povinných podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2010
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu