ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1286.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1286/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné FINESKO, a.s. , se sídlem v Pardubicích, Jiráskova 169, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 126, proti povinnému P. H ., zastoupenému JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, pro 244.537,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 Nc 10667/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 24. 7. 2007, č. j. 18 Co 274/2007-29, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze z 24. 7. 2007, č. j. 18 Co 274/2007-29, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud (k odvolání povinného argumentujícího neurčitostí a tedy neplatností všech ujednání v podkladovém exekutorském zápise, týkajících se smluvní pokuty, neplatností dohody o úrocích z prodlení, sjednaných sazbou 109,5 % ročně, tedy v rozporu s dobrými mravy, a neplatností v zápise zachycené dohody jako celku pro nemožnost plnění) změnil usnesení z 5. 12. 2006, č. j. 36 Nc 10667/2006-5, jímž obvodní soud nařídil exekuci tam specifikovaného exekutorského zápisu k vymožení pohledávky ve výši 244.537,- Kč s příslušenstvím, a to tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že oprávněnou předložený notářsky ověřený opis stejnopisu exekutorského zápisu, jenž má být exekučním titulem, neobsahuje vlastnoruční podpisy oprávněné a povinných ani podpisy případných zplnomocněných zástupců účastníků exekučního řízení. V záhlaví je předmětná listina označena jako stejnopis a je opatřena ověřovací doložkou z 2. 8. 2005 s ověřením, že tento stejnopis se včetně případných příloh doslova shoduje s prvopisem exekutorského zápisu, který je uložen pod uzávěrou v kanceláři soudního exekutora Josefa Potočka, a že dále ověřením notářské tajemnice M. Č. z 12. 4. 2006, pověřené notářkou JUDr. Ludmilou Jehličkovou, o tom, že opis složený z jednoho listu doslovně souhlasí s listinou, z níž byl pořízen, složenou rovněž z jednoho listu, a toto ověření je datováno dnem 12. 4. 2006. Je tedy podle názoru odvolacího soudu exekutorem ověřeno, že předložený stejnopis exekutorského zápisu se doslovně shoduje s jeho prvopisem (originálem), na němž je místo podpisů účastníků dohody uvedeno toliko „věřitel, 1/ dlužník, 2/ dlužník“, a to bez další poznámky na opisu stejnopisu této veřejné listiny o jménech a příjmeních účastníků dohody a jejich vlastnoručních (ad eventum) podpisech. Za situace, kdy v exekutorském zápisu chybí podpisy účastníků dohody či jejich zplnomocněných zástupců se svolením k vykonatelnosti, a to věřitele i obou dlužníků, tedy oprávněné a povinného, je třeba podle odvolacího soudu uzavřít, že pro formální nedostatky exekutorského zápisu nejsou splněny požadavky kladené na jeho vykonatelnost ustanovením §79 exekutorského řádu (dále též jen ex. ř.).
V dovolání (č. l. 36) doplněném podáním advokáta z 5. 12. 2007 (č. l. 45) oprávněná namítá existenci všech tří dovolacích důvodů. Naplnění důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. spatřuje v nesprávném skutkovém zjištění odvolacího soudu, rozporným se skutečným stavem věci. Exekutorský zápis je podle jejího názoru zapotřebí chápat jako kompaktní listinu a hodnotit celý její obsah, nikoli pouze její z kontextu vytrženou část. V článku V. na samém konci exekutorského zápisu je výslovně uvedeno, že ten byl před soudním exekutorem „vlastnoručně podepsán“, a přesně pod těmito slovy jsou pak uvedena slova věřitel, 1/ dlužník a 2/ dlužník, tedy subjekty v předchozím oddíle zápisu definované jako „účastníci zápisu“. Odvolací soud pomíjí, že jak ze zákona (§86 a §100 ex. řádu) tak z doložky připojené na stejnopisu exekutorského zápisu plyne, že jediným originálem, který účastníci exekutorského zápisu vlastnoručně podepisují, je jeho prvopis, který musí být neprodleně po sepsání uložen v kanceláři exekutora pod uzávěrou v kovové skříni oddělené od spisů. Pokud měl odvolací soud při hodnocení předloženého exekučního titulu pochybnosti o jeho vykonatelnosti, případně o tom, zda zápis má náležitosti vykonatelného exekučního titulu, měl nařídit jednání a při něm oprávněnému poskytnout poučení ve smyslu §118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Jestliže tak neučinil a jestliže se od závěru soudu prvního stupně v tomto směru odchýlil, aniž nařídil jednání, při němž by oprávněného poučil a následně doplnil dokazování (§99 odst. 1 ex. řádu), zatížil tím řízení vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Povinný navrhl „odmítnutí případně zamítnutí dovolání.“
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
V odvolacím řízení se v exekučních věcech neuplatní omezení vyplývající z ustanovení §205a odst. 1 a 211a o. s. ř., jelikož projednání odvolání a rozhodnutí o něm se řídí pravidly tzv. úplné apelace (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl 7. vydání Praha: C. H. Beck, 2006, 1372 s. vysvětlivka č. 7). V těchto věcech je vadou řízení také to, že soudy obou stupňů neprovedly i jiné než účastníky navržené důkazy, ačkoli ty byly potřebné ke zjištění skutkového stavu věci (tamtéž, 1267 s. 2. odstavec). O tuto situaci šlo v souzené věci, kdy městský soud rozhodoval o odvolání povinného odůvodněném výlučně neplatností dohody zachycené v exekutorském zápise, a přitom rozhodnutí soudu prvního stupně změnil z důvodu jiného, odvolatelem neuplatněného, totiž pro nedostatek podpisů účastníků na (oprávněnou) předloženém stejnopise exekutorského zápisu, z něhož – dokonce – dovodil, že podpisy není opatřen ani prvopis (originál) exekutorského zápisu. Jestliže však mezi tvrzením oprávněné v návrhu na nařízení exekuce (že účastníci uzavřeli tam specifikovanou dohodu a že povinný výslovně svolil k přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu), jemuž neodporuje ani přednes povinného, který v odvolání uzavření takovéto dohody a udělení souhlasu k přímé vykonatelnosti, ani existenci svého popisu na stejnopisu exekutorského zápisu nepopřel, a jestliže oprávněnou předložený stejnopis (navzdory obsahu svého bodu V.) podpisy oprávněné a povinného neobsahoval, měl odvolací soud tento rozpor odstranit (byť účastníky nenavrženými) důkazy, jelikož šlo – řečeno slovy ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. – o jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu v řízení ovládaném zásadou úplné apelace.
Protože se tak nestalo, zatížil odvolací soud řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc odvolacímu soudu podle následujícího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu