ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1335.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1335/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného BOLEY INVEST & FINANCE S. A., se sídlem v Trident Chambers, P. O. Box 146, Road Town, Tortola, Britské Panenské Ostrovy, reg. č. 659569, zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému Z. K. , zastoupenému JUDr. Janem Skřipským Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě 1, Sokolská třída 21, pro 4 999 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 Nc 10740/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2009, č. j. 64 Co 477/2008-92, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. 9. 2008, č. j. 35 Nc 10740/2006-75, kterým obvodní soud ve výroku I. zamítl návrh povinného na odklad exekuce, nařízené svým usnesením ze dne 9. 5. 2006, č. j. 35 Nc 10740/2006-8, a ve výroku II. zamítl návrh povinného na zastavení téže exekuce. Odvolací soud uzavřel, že oprávněný prokázal způsobem uvedeným v §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., že na něho bylo převedeno právo z exekučního titulu. Námitka promlčení není důvodná, protože vymáhána je pohledávka ze směnečného platebního rozkazu, jejíž promlčení se posuzuje při absenci úpravy v zákoně směnečném a šekovém podle občanského a nikoli obchodního zákoníku, a to bez ohledu na charakter kauzálního závazku.
Povinný dovoláním, jehož přípustnost odvozuje z §238a odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), napadl oba výroky v záhlaví označeného rozhodnutí odvolacího soudu. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, a která v projednávané věci byla řešena v rozporu s hmotným právem. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Protože vymáhaný závazek vyplývá ze směnky, vystavené k zajištění pohledávky z úvěru (jenž patří mezi tzv. absolutní obchody), řídí se i promlčení vymáhané pohledávky obchodním zákoníkem (zejm. §408), podle něhož se promlčí v desetileté lhůtě, která počíná běžet od splatnosti pohledávky (6. 1. 1996) a nikoli od právní moci exekučního titulu (1. 10. 1996), jak shodně dovodily soudy obou stupňů. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný uvedl, že se závěry soudů obou stupňů se ztotožňuje, a že napadené rozhodnutí postrádá zásadní právní význam. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl případně zamítl.
Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání proti výroku, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně, že návrh na odklad exekuce se zamítá, není přípustné podle §239 o. s. ř. proto, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (exekuce) v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle §238 o. s. ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř., upravujícího přípustnost usnesení (kromě věcí konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje. O příklep (písm. e/), rozvrh (písm. f/) ani o povinnosti vydražitele (písm. g/) nejde zcela zjevně. Přípustnost dovolání konečně nevyplývá ani z §237 odst. 1 o. s. ř., neboť všem případům přípustnosti dovolání, jak jsou uvedeny pod písmeny a), b) a c), je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; usnesení o návrhu na odklad exekuce takovým rozhodnutím není (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003).
Dovolání proti výroku, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně, že návrh na zastavení exekuce se zamítá, také není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím výrok odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy právě důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Ačkoliv povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.
Otázkou běhu promlčecí doby judikované směnečné pohledávky se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 2. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009 (na jehož odůvodnění dovolací soud zcela odkazuje), v němž dospěl k závěru, že s ohledem na charakter směnečného závazku (směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku; i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod, vzniká ze směnky specifický /směnečný/ právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod /kauza/ není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá), se otázky promlčení, neupravené zákonem č. 191/1950 Sb., tedy i běh promlčecí doby judikované směnečné pohledávky, posoudí podle nejobecnější právní úpravy, kterou je občanský zákoník.
Byla-li tedy směnečná pohledávka přiznaná v nalézacím řízení pravomocným rozhodnutím, použije se (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky) pro běh promlčení ustanovení §110 obč. zák., a nikoliv ustanovení §408 obch. zák. Oprávněný proto může podat návrh na výkon rozhodnutí nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§110 odst. 1 obč. zák.).
Posoudil-li odvolací soud otázku promlčení vymáhané pohledávky v souladu s citovaným rozhodnutím, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud nepřihlížel k návrhu na změnu oprávněného ve smyslu §107a o. s. ř. ze dne 21. 5. 2009, neboť toto ustanovení pro řízení u dovolacího soudu neplatí (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu