ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1427.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1427/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné společnosti A. C. , proti povinným 1) J. J. , 2) J. J. , zastoupené advokátem a 3) J. a s., spol. s r.o. , pro 6.158.137,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 5 Nc 1416/2007, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 5.12.2007, č.j. 5 Co 2774/2007-38, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud podle ustanovení §44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31.10.2009 odmítl odvolání povinných proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze 17.9.2007, č.j. 5 Nc 1416/2007-25, kterým soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že povinná 2) – jestliže v odvolání namítala okolnosti, ke kterým došlo až po vydání exekučního titulu – neuplatnila žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že to je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu z 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2007), povinná 2) namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že exekuci lze vést i proti manželce povinného, ačkoli smluvní závazek, jemuž odpovídá vymáhaná pohledávka, přijal pouze povinný J. J., tedy dovolatelčin tehdejší manžel. Podle názoru dovolatelky pohledávka vznikla za trvání manželství tím, že její bývalý manžel uzavřel smlouvu o úvěru s peněžním ústavem, aniž ona sama jakkoli tušila, že takovouto smlouvu uzavřel; přestože se v nalézacím řízení touto argumentací bránila, soud zavázal k zaplacení dluhu kromě jejího bývalého manžela (a další osoby) i ji.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle §44 odst. 10 věty druhé exekučního řádu ve znění účinném do 31.10.2009 odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, proto, že – na rozdíl od jiných skutečností – neobsahovalo „skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce,“ je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde vlastně o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona exekučního řádu). Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném do 30.6.2009, je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posouzení, zda jsou odvoláním namítány skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Takovouto skutečností nemůže být namítaná věcná nesprávnost podkladového rozhodnutí. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v mnoha svých rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2005), je výrazem ustálené soudní praxe, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení, obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet.
Napadené rozhodnutí není – jak to nesprávně dovozuje dovolatelka – v rozporu ani s dosavadní ustálenou judikaturou. V rozsudku z 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005 (nikoli tedy 677/2007, jak chybně uvádí povinná), Nejvyšší soud totiž uzavřel, že splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel vymoci po druhém z manželů v nalézacím řízení (ústícím v rozhodnutí, jehož věcnou správnost, jak bylo uvedeno výše, exekuční soud oprávněn přezkoumávat není), že však jeho právo domáhat se při výkonu rozhodnutí či exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu