ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1494.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1494/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné společnosti GLORY DAZE ASSOCIATED S.A. , registrační číslo 584444, se sídlem v Pasea Estate, Road Town, Tortola, 33 Porter Road, P.O.Box 3169, PMB 103, Britské Panenské ostrovy, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, proti povinné J. R. , zastoupené JUDr. Josefem Machem, advokátem se sídlem v Praze 2, Budečská 974/6, pro 2.352.081,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 18762/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 10.9.2008, č.j. 62 Co 106/2008-18, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 16. 7. 2007, č.j. 063 EX 3488/04-20, jímž pověřený soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil s poukazem na ustanovení §107a o.s.ř. rozhodl, že na místo dosavadní oprávněné Agrobanky Praha, a.s. v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Neklanova 38, IČO 00411850, do řízení vstupuje (jako nabyvatelka vymáhané pohledávky) společnost uvedená v záhlaví tohoto usnesení. S odvolací námitkou povinné, že „o změně by měl rozhodnout soud, nikoli soudní exekutor“ (v důsledku čehož by podle jejího názoru mělo být exekuční řízení zastaveno), se městský soud vypořádal závěrem, že „exekuce byla pravomocně nařízena ..., a nejde tedy o situaci, kdy by k procesnímu nástupnictví došlo před vydáním usnesení o nařízení exekuce, popř. v rámci odvolacího řízení o odvolání proti rozhodnutí o nařízení exekuce.“
V dovolání povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.), jež spatřuje – stejně jako v odvolání – ve skutečnosti, že o „záměně účastníka“ rozhodl soudní exekutor, ačkoli „pravomoc k vydání rozhodnutí o procesní záměně účastníka exekučního řízení jednoznačně náležela soudu.“ Podle názoru povinné „dle tehdy platných ustanovení exekučního řádu o procesně zásadních skutečnostech, např. o nařízení, odkladu či zastavení exekuce rozhodoval vždy pouze soud, z čehož je zřejmé, že soudní exekutor o návrhu původně oprávněné na procesní záměnu rozhodnout v I. stupni oprávněn nebyl.“
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného, případně jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že k vydání rozhodnutí podle §107a o.s.ř. byl oprávněn soudní exekutor.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval
Nejvyšší soud (srov. bod XI., str. 212/334 stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia k výkladu zákona č. 120/2001 Sb, exekučního řádu, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod poř. č. 31) vysvětlil, že v exekučním řízení rozhoduje jednak soud a jednak exekutor; nastane-li skutečnost rozhodná podle §107 nebo §107a o.s.ř. ve stadiu příslušejícím obecně rozhodování soudu, je i k rozhodnutí podle těchto ustanovení příslušný soud, a poté, stane-li se tak až v době „provádění“ exekuce, soudní exekutor, jelikož – pro tyto potřeby – není exekučním řádem stanoveno jinak. Mezníkem relevantním pro posouzení, zda má rozhodnout soud či soudní exekutor, je okamžik, kdy soud exekutorovi doručil usnesení o nařízení exekuce, jelikož od tohoto okamžiku exekutor „provádí“ exekuci tím, že vydává exekuční příkazy (§44 odst. 3 a §47 odst. 1 ex. řádu).
V souzené věci soud exekuci nařídil usnesením ze 17. 8. 2004, doručeným soudnímu exekutorovi 22. 9. téhož roku, pravomocným v prvním stupni (odvolání podáno nebylo) dnem 23. 3. 2005. O procesním nástupnictví rozhodl soudní exekutor 16. 7. 2007, je tedy správný závěr odvolacího soudu, že k vydání rozhodnutí podle §107a o.s.ř. byl ve smyslu ustanovení §52 odst. 1, 2 ex. řádu příslušný soudní exekutor .
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu