ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1547.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1547/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Apston Capital, Ltd. , se sídlem v Dublinu, 4TH Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Irsko, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému V. L. , zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, pro 4.300.344,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 Nc 5764/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2008, č.j. 20 Co 256/2008 - 148, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 25. 10. 2007, č.j. 21 Nc 5764/2006-112, ve spojení s opravným usnesením ze dne 9. 4. 2008, č.j. 21 Nc 5764/2006-134, zamítl návrh na zastavení exekuce poté, co dospěl k závěru, že pohledávky oprávněného přiznané rozhodnutími Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 33/96 a sp. zn. 7 Cm 34/96, nejsou promlčené a že dalšímu řízení nebrání ani překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť souběžný postih stejných práv, věcí či majetkových hodnot soudním výkonem rozhodnutí a exekucí není vyloučen.
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení okresního soudu a zastavil nařízenou exekuci v části týkající se vymáhání pohledávek s příslušenstvím podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2000, č.j. 7 Cm 33/96 – 40, a podle rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2000, č.j. 7 Cm 34/96 – 56, a dále pokud byla „nařízena“ exekučním příkazem ze dne 1. 9. 2006, sp.zn. Ex 333/2006, vydaným soudní exekutorkou JUDr. Jaromírou Sedláčkovou prodejem nemovitostí – zahrady parcelní číslo 347/1, pozemku parcelní číslo 348/1, zahrady parcelní číslo 349 a budovy číslo popisné 164 na parcele č. 348/1, zapsaných na listu vlastnictví č. 1084 pro katastrální území Příbram a pozemku parcelní číslo 348/2 a stavby na tomto pozemku, zapsaných na listu vlastnictví č. 4664 pro katastrální území Příbram. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s částečným zastavením exekuce před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že pohledávky oprávněného přiznané rozsudky Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 33/96 a sp. zn. 7 Cm 34/96 jsou promlčené, a proto návrh povinného, aby ohledně nich byla exekuce zastavena, je důvodný. Rovněž shledal předpoklady pro zastavení exekuce prováděné prodejem nemovitostí povinného k vymožení pohledávky oprávněného přiznané rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 32/96. Nemovitosti jsou již předmětem pravomocně nařízeného výkonu rozhodnutí jejich prodejem, a to pro vymožení stejné pohledávky, výkon rozhodnutí stále probíhá, a protože exekuční příkaz byl vydán až po nařízení výkonu rozhodnutí, nelze v tomto způsobu exekuce pro překážku věci pravomocně rozsouzené pokračovat. Exekuce v tomto rozsahu je tedy nepřípustná, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) zastavil.
Povinný napadl dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se zastavení exekuce prováděné prodejem nemovitostí podle exekučního příkazu soudní exekutorky ze dne 1. 9. 2006, sp. zn. Ex 333/2006 (rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž vyhověl jeho návrhu na zastavení exekuce z důvodu promlčení dvou pohledávek oprávněného, považoval za správné), a namítal, že rozhodnutí v této části spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýká odvolacímu soudu, že v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „nelze v exekuci prodejem nemovitostí pokračovat“, přitom nic takového náš právní řád nezná. V současné době proto existuje exekuční příkaz, který je v právní moci, a věta „nelze v exekuci prodejem nemovitostí pokračovat“ nemá na jeho vykonatelnost a platnost žádný vliv. Protože v den zahájení exekučního řízení nebylo možné zrušit exekuční příkaz, měl soud zastavit celou exekuci. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií (dovolání je nebo není přípustné jako takové), která se zásadně neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn – ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. – dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobena újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší. Rozhodnutím, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že k návrhu povinného exekuci prováděnou prodejem nemovitostí povinného, zastavil (tedy rozhodl ve prospěch povinného), však dovolateli újma způsobena nebyla ani být nemohla, takže dovolání je z pohledu §240 odst. 1 o. s. ř. v souzené věci subjektivně nepřípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v.r.
předsedkyně senátu