ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.156.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 156/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné ČSOB Pojišťovny, a.s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích – Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1458, IČ 45534306, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Třída Míru 70, proti povinné JUDr. E. T. , pro částku 1.088,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 16258/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2006, č. j. 14 Co 665/2005 – 45, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 6. 2005, č. j. 13 Nc 16258/2003 - 37, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 6. 2005, č. j. 13 Nc 16258/2003 - 37, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2006, č. j. 14 Co 665/2005 – 45, se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud usnesením z 13. 6. 2005, č. j. 13 Nc 16258/2003–37, k návrhu oprávněné částečně, co do částky 1.000,- Kč, zastavil exekuci nařízenou stejným soudem usnesením ze dne 4. 8. 2003, č. j. 13 Nc 16258/2003–4, ve znění opravného usnesení č. j. 13 Nc 16258/2003–17, a uvedl, že předmětem exekuce zůstává kromě nákladů exekuce částka 88,- Kč, 6% úrok z částky 1.088,- Kč od 3. 4. 2002 do 11. 11. 2004 a z částky 88,- Kč od 12. 11. 2004 do zaplacení a náklady předcházejícího řízení ve výši 5.769,- Kč.
Městský soud potvrdil usnesení soudu I. stupně o částečném zastavení exekuce. Odvolací námitky povinné neshledal jako důvodné, neboť podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti exekučnímu titulu a žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž potvrdil rozhodnutí o nařízení exekuce, o nichž nebylo doposud rozhodnuto, nemohou být důvodem pro zastavení celé exekuce.
Rozhodnutí soudů obou stupňů napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), aniž vysvětluje, v čem konkrétně by zásadní právní význam napadeného rozhodnutí měl spočívat. Uvedla, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 28 Co 490/2005, bylo změněno usnesení soudu I. stupně tak, že se jí promíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 4. 2005, č. j. 11 C 86/2003–14, jenž je v dané věci exekučním titulem. Navrhla, aby dovolací soud „obě usnesení zrušil“.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií (dovolání je nebo není přípustné jako takové), která se zásadně neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn – ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. b) o. s. ř. – dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší.
Odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, jímž k návrhu oprávněné částečně zastavil exekuci podle ustanovení §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a rozhodl tedy ve prospěch povinné. Takovým rozhodnutím dovolatelce újma způsobena nebyla ani být nemohla, takže dovolání je pohledu §240 odst. 1 o. s. ř. v souzené věci subjektivně nepřípustné.
Uvedl-li soud I. stupně ve výroku svého rozhodnutí, co bude po částečném zastavení exekuce nadále jejím předmětem, pak toto jeho konstatování nemá povahu výroku, a proto nemohlo být předmětem přezkumu odvolacího soudu. Má-li povinná zato, že jsou důvody pro zastavení exekuce v celém rozsahu, ať již podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (exekuční titul není vykonatelný) nebo podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí, které je podkladem exekuce, bylo zrušeno nebo se stalo neúčinným), musí podat návrh na zastavení exekuce a svá tvrzení prokázat.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné proti usnesení městského soudu podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Povinná dovoláním napadla i usnesení soudu prvního stupně, z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, však vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř., zastavil (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod poř. č. 45).
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v.r.
předsedkyně senátu