ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1563.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1563/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Generali Pojišťovny a.s. , se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, IČ 618 59 869, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlemv Plzni, Úslavská 33, proti povinnému L. P. , pro 1.144,- Kč s příslušenstvím, ‚vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 15 Nc 2767/2008, o „odvolání“ povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 56 Co 594/2009 - 15, takto:
Řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Okresní soud v Rokycanech usnesením ze dne 14. 11. 2008, č. j. 15 Nc 2767/2008-7, nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 22. 7. 2008, č. j. 9 Ro 353/2008-9, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.144,- Kč s příslušenstvím a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha – východ.
Odvolání povinného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 11. 2009, č. j. 56 Co 594/2009 - 15, odmítl podle ust. §218 písm. b) o. s. ř. jako podané osobou neoprávněnou, neboť povinný se práva odvolání proti předmětnému usnesení vzdal.
V podání, doručeném soudu prvního stupně dne 26. 1. 2010, označeném jako „odvolání proti usnesení“, projevil povinný nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu.
Okresní soud v Rokycanech předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tomto podání povinného.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že povinný „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, roč. 2001).
Proto Nejvyšší soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání povinného proti usnesení krajského soudu vydanému v odvolacím řízení zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Je třeba dodat, že i pokud by povinný svým podáním zamýšlel podat dovolání, muselo by být toto odmítnuto, neboť ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze dovolání podat jen v případech uvedených v §238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř., přičemž s účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno (přičemž usnesení o odmítnutí odvolání je de facto rozhodnutím potvrzujícím) nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), nepočítá [srov. §238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009].
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu