ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1671.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1671/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné UNEX a. s., se sídlem v Uničově, Brníčko 1032, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, proti povinné Moravia Foundry a. s., se sídlem v Olomouci, Řepčínská 35/86, od 2. 7. 2008 v konkurzu, pro 6.552.083,99 Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 5890/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 11. 2007, č. j. 40 Co 1403/2007-143, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 8. 2007, č. j. 47 Nc 5890/2007-25, nařídil exekuci podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 3. 1. 2007 pod č. j. N 5/2007, NZ 5/2007, JUDr. Lubomírem Mikou, notářem v Brně, a podle notářského zápisu sepsaného stejným notářem dne 11. 1. 2007 pod č. j. N 5/2007, NZ 42/2007, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 6.552.083,99 Kč a pro náklady exekuce a jejím provedením pověřil JUDr. Martina Růžičku, soudního exekutora (výroky I. a II.). Současně okresní soud s ohledem na doplnění návrhu oprávněné ze dne 16. 8. 2007, jež vyhodnotil jako částečné zpětvzetí, (výrokem IV.) zastavil řízení o nařízení exekuce podle téhož exekučního titulu pro pohledávku ve výši 7.433.914,50 Kč s úrokem z prodlení z částky 13.985.998,49 Kč od 21. 6. 2007 do zaplacení a dále pro smluvní pokutu 0,05% denně z dlužné částky za dobu od 21. 6. 2007 do zaplacení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinné změnil usnesení okresního soudu tak, že zamítl návrh na nařízení exekuce (i) ohledně částky 6.552.083,99 Kč, a rozhodl o nákladech exekuce i nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud posuzoval, zda nastala vykonatelnost notářského zápisu, ukládajícího zaplacení peněžité částky ve splátkách, tedy zda došlo ke ztrátě výhody splátek, zda povinná kritickou splátku dne 20. 6. 2007 zaplatila, resp. zda nelze mít pochybnosti, že plnění ve výši 850.000,- Kč, došlé na účet oprávněné 20. 6. 2007 od třetí osoby (PCC MORAVA-CHEM s. r. o.) s uvedením účelu platby „FAKTORING MOFO“, směřuje právě k uhrazení této splátky či nikoliv a zda tedy oprávněná provedla zápočet tohoto plnění na jiný (starší) dluh povinné oprávněně či nikoliv. Soud při posuzování způsobu, jakým musí dlužník při plnění věřiteli určit, na jaký ze svých splatných závazků plní (§330 zákona č 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“), dospěl k závěru, že platbou 850.000,- Kč, připsanou na účet oprávněné 20. 6. 2007, projevila povinná dostatečně určitě a srozumitelně (§37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) vůli zaplatit splátku podle notářského zápisu splatnou 20. 6. 2007. Přitom zohlednil, že výše realizovaného plnění odpovídá výši i datu splatnosti sjednané splátky, že se jedná v pořadí o 6. splátku na dluh dle notářského zápisu a všechny předchozí splátky povinná řádně a včas plnila. Přihlédl i k tomu, že oprávněná sama se v tzv. doplnění návrhu na nařízení exekuce (č.l. 20-21) domáhala zaplacení částky 6.552.083,99 Kč s tím, že celková pohledávka činila 11.102.083,99 Kč a zbývající část již byla uhrazena. Tedy dovodil, že částka, kterou povinná dle tvrzení oprávněné již zaplatila (tj. 4.550.000,- Kč) sestává ze splátek, uvedených pod bodem 1 až 6 splátkového kalendáře, čímž podle soudu sama oprávněná zohlednila kritickou splátku jako splátku na dluh z notářského zápisu. Odvolací soud s ohledem na přijatý závěr, že povinná platbou 850.000,- Kč připsanou účet oprávněné 20. 6. 2007 jednoznačně, určitě a srozumitelně projevila úmysl splnit splátku 850.000,- Kč splatnou 20. 6. 2007 dle notářského zápisu, dospěl k tomu, že povinná se do prodlení s uvedenou splátkou nedostala, ke ztrátě výhody splátek nedošlo a notářský zápis se tak nestal vykonatelným.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - oprávněná uplatňuje dovolací důvody v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. (vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; nesprávné právní posouzení věci i to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Vadu řízení spatřuje v tom, že odvolací soud nebyl oprávněn zamítnout návrh na nařízení exekuce. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 986/2005, 21 Cdo 267/2000 a 20 Cdo 2459/2005 uvedla, že případná neexistence nároku podle hmotného práva není důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nýbrž jen k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V otázce kvalifikace §330 obch. zák. dovolatelka dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 511/2004 a zdůrazňuje, že spornou platbu neprovedla povinná, ale třetí subjekt, že nedošlo k převzetí dluhu podle §531 obč. zák. ani k přistoupení k závazku podle §533 obč. zák., a pokud by došlo k přistoupení k závazku podle §534 obč. zák., pak by platilo, že věřiteli z toho žádné přímé právo nevznikne. Namítá, že žádná dohoda povinné s třetím subjektem se nemůže dotýkat postavení oprávněné ani dohod oprávněné s povinnou. Vytýká soudu, že opřel své rozhodnutí o §330 obch. zák. vymezující vztah dlužníka a věřitele, přestože zjistil, že platbu uskutečnil třetí subjekt, nikoli dlužník sám. Pokud totiž hradil třetí subjekt, nemohl dlužník nejpozději při plnění určit, na který závazek je plnění poskytováno, proto platí, že úhrada se týká závazku, jehož splnění není zajištěno nebo je zajištěno nejméně, jinak závazku nejdříve splatného. Neučinila-li povinná žádný úkon, nemohla ani projevit při něm žádnou vůli. Proto není správný závěr soudu, že projevila dostatečně určitě a srozumitelně vůli zaplatit spornou splátku.
Dovolatelka dále namítá, že bylo plněno neoprávněným subjektem, protože v podkladovém notářském zápise bylo uvedeno, že dlužná částka bude dlužnicí plněna na účet, a možnost plnění třetím subjektem tu nebyla sjednána. Není správné ani skutkové zjištění soudu, že oprávněná spornou splátku zohlednila v doplnění návrhu na nařízení exekuce, neboť oprávněná částku v této výši neuplatnila z toho důvodu, že povinná ještě v červenci 2007 uhradila další dlužnou částku ve stejné výši. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a povinnou zavázal k úhradě nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 , zákona č. 7/2009 Sb.)., dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným a k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, dovolací soud posuzoval, zda řízení trpí vadami ve smyslu §241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. namítanými v dovolání.
Názor dovolatelky, že odvolacímu soudu v projednávané věci nepříslušelo návrh na nařízení exekuce zamítnout, ale maximálně exekuci zastavit, neobstojí. Exekuční soud v projednávané věci totiž nezkoumal „existenci nároku podle hmotného práva“ tak, jak dovolatelka vytýká, ale zcela správně zjišťoval jinou skutečnost, jež je relevantní již při nařízení exekuce, a to zda - pro nezaplacení dospělé splátky - nastala vykonatelnost exekučního titulu, zavazujícího k plnění ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, ohledně celého plnění. Nejvyšší soud již ve svých dřívějších rozhodnutích vyjádřil závěr, že odvolací soud se námitkou řádného a včasného placení splátek v takovém případě zabývat musí (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 404/2006). Uplatní-li povinný tuto námitku předtím, než usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, naloží totiž soud s jeho podáním nikoli jako s návrhem na zastavení řízení, nýbrž jako s odvoláním (k tomu srov. Kurka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a. s., 2004, s. 85 a 366).
Předmětem dovolacího přezkumu tak zůstal závěr odvolacího soudu, že exekuční titul (notářský zápis sepsaný dne 3. 1. 2007 pod č. j. N 5/2007, NZ 5/2007, JUDr. Lubomírem Mikou, notářem v Brně, ve spojení s notářským zápisem sepsaným stejným notářem dne 11. 1. 2007 pod č. j. N 5/2007, NZ 42/2007) se dosud nestal vykonatelným, protože nedošlo ke ztrátě výhody splátek.
Ze spisového materiálu se podává, že oprávněná dne 20. 6. 2007 obdržela platbu od třetího subjektu, který jí - jak sama ve svém vyjádření na č.l. 105-113 uvedla - ničeho nedlužil, přesto oprávněná dopisem z 24. 7. 2007 oznámila započtení této platby na (byť starší) dluh povinné. Sama tedy vyhodnotila, že jde o úhradu na dluh povinné. Jak bylo také zjištěno, v době této úhrady oprávněná evidovala za povinnou dvě pohledávky, jednu ve výši 921 354,- Kč za elektrickou energii, splatnou dne 27. 4. 2007, a druhou ve výši 850 000,- Kč jako šestou splátku, splatnou 20. 6. 2007 dle notářského zápisu. Obě pohledávky měly být hrazeny na týž účet oprávněné.
Jestliže tedy oprávněná neměla pochybnost o tom, že uvedenou platbou bylo plněno na dluh povinné (jak vyplynulo z jejího dopisu ze dne 24. 7. 2007), nebyl ani důvod pochybovat, byť platba byla poskytnuta třetí osobou, na který ze dvou uvedených splatných závazků povinné se plnilo, byla-li na účet oprávněné v den splatnosti připsána přesně částka odpovídající výši závazku z šesté splátky dle notářského zápisu, jež má být předmětem exekuce, a nikoli částka ve výši závazku staršího (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1291/2003). Přitom nelze odhlédnout od toho, že bylo plněno na dohodnutý bankovní účet, v termínu splatnosti, v předepsané výši v souladu s notářským zápisem, který nevyžadoval další specifikace plateb, a ani od způsobu předchozích úhrad a účelu uvedeného při platbě.
Závěr odvolacího soudu, že platbou ve výši 850.000,- Kč, připsanou na účet oprávněné 20. 6. 2007, byl jednoznačně, určitě a srozumitelně dán najevo úmysl splnit splátku 850.000,- Kč, splatnou 20. 6. 2007 dle notářského zápisu, a proto se s jejím plněním povinná nedostala do prodlení, ke ztrátě výhody splátek nedošlo a notářský zápis se nestal vykonatelným, je tedy v souladu s dosavadní judikatorní praxí.
Dovolatelka se také mýlí, tvrdí-li, že bylo plněno neoprávněným subjektem. Jelikož se v projednávané věci jedná o závazkový vztah mezi podnikateli, uplatní se i na řešení otázky zániku pohledávky úprava obsažená v obchodním zákoníku. Možnost plnit pomocí jiné osoby je v obchodních vztazích - není-li jiné dohody - obecně přípustná a je běžná. Věřitel může plnění řádně nabídnuté třetí osobou odmítat jen tehdy, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka. Pokud se týká ujednání, že „dlužná částka bude dlužnicí plněna na účet věřitelky“, nevylučuje to možnost plnění třetím subjektem, předvídanou ustanovením §332 obch. zák. (podobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2008, sp. zn. 29 Odo 1693/2006).
Protože se oprávněné nepodařilo zpochybnit právní závěr odvolacího soudu o nevykonatelnosti notářského zápisu, jehož správnost by nemohl ovlivnit ani případně chybný skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že sama oprávněná v rámci tzv. doplnění návrhu na nařízení exekuce k platbě z 20. 6. 2007 přihlédla (a proto také dovolací soud v tomto ohledu napadené rozhodnutí již nepřezkoumával), Nejvyšší soud bez jednání (§234a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání oprávněné bylo zamítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož jí však v této fázi řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á ,v. r.
předsedkyně senátu