ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.1706.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1706/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněných a) Ing. F. J. , b) M. J. , proti povinné L. V. , pro 32.856,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 5893/2008, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2009, č.j. 25 Co 352/2009-37, 25 Co 340/2009, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným usnesením změnil usnesení ze dne 16. 6. 2008, č. j. 22 Nc 5893/2008-3, kterým okresní soud nařídil exekuci, tak, že návrh na nařízení zamítl (výrok I.), odvolání povinné proti usnesení okresního soudu ze dne 19. 5. 2009, č. j. 22 Nc 5893/2008-20, odmítl (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím (výrok III.) a oprávněným uložil zaplatit soudní exekutorce na náhradě nákladů řízení 7.735,- Kč (výrok IV.).
Oprávnění napadli usnesení krajského soudu, a to jeho výrok IV., dovoláním.
Dovolací soud věc posoudil a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále též jen „o. s. ř.“ (článek II Přechodných ustanovení, bod 12., zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, které se vztahovalo k celému usnesení (dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o nařízení exekuce, tedy i o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, není od 1. 7. 2009 přípustné), neboť to samo o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003, pod č. 51).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněných podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Oprávnění v dovolacím řízení úspěšní nebyli, povinné v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst. 1, §224 odst. 1, §243b odst. 5 o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. srpna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu