ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2311.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2311/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné CEVE s.r.o. , se sídlem v Praze, Holešovicích, Letohradská 711/10, IČ 251 64 988, zastoupené JUDr. Vladimírem Folprechtem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, proti povinné KCK Cyklosport-Mode s.r.o. , se sídlem v Kobylnici, U Mlýna 12, IČ 185 59 751, zastoupené JUDr. Milanem Holomkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín II/385, pro 468.807,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 16 E 1018/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. prosince 2007, č. j. 44 Co 350/2004 - 240, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Folprechta, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud zrušil usnesení ze dne 10. 5. 2004, č. j. 16 E 1018/2001 - 207, (jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 8. 11. 2001, č. j. 16 E 1018/2001 - 7), řízení o zastavení výkonu rozhodnutí zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí před soudy obou stupňů. Odvolací soud ze sdělení HVB Banky ze dne 24. 2. 2003 zjistil, že „výplatu peněz oprávněnému dle nařízeného výkonu rozhodnutí 16 E 1018/2001 - 7 provedla“. S odkazem na §306 odst. 1 a 2 o. s. ř. proto dospěl k závěru, že byl-li výkon rozhodnutí, jehož zastavení se povinná domáhá, proveden, čímž zanikl, a to dříve, než bylo ve věci rozhodnuto soudem prvního stupně, není již možno o jeho zastavení rozhodnout, nýbrž je třeba rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a řízení o zastavení výkonu zastavit.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Uvedla, že s postupem odvolacího soudu sice „v zásadě souhlasí“, že však dovolání podává s ohledem na to, že dne 9. 12. 2004 podala u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu, jíž se po oprávněné domáhá zaplacení částky 1.611.814,42 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež oprávněná „nabyla“ v důsledku protiprávního jednání P. J., jednatele společnosti M2 - Sport, spol. s r.o., který byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2005, č. j. 3 To 1075/2004 - 380, uznán vinným, že dne 4. 7. 2001 v Českých Budějovicích jako jednatel společnosti M2-SPORT, s.r.o., uzavřel se společností CEVE, s.r.o. (oprávněnou), prostřednictvím jejího jednatele Ing. M. J., smlouvu č. 5-01-K o postoupení pohledávky ve výši 468.807,- Kč za společností KCK Cyklosport - Mode, s.r.o., která vznikla na základě vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 22. 4. 1998, č. j. 17 Cm 258/95-43, přičemž Ing. M. J. zamlčel, že dlužník KCK Cyklosport - Mode, s.r.o. své závazky vůči věřiteli M2-SPORT, s.r.o. splatil, čímž se postoupení pohledávky stalo „nedůvodným“; tím P. J. spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Dále dovolatelka uvedla, že Krajský soud v Českých Budějovicích její žalobě o vydání bezdůvodného obohacení vyhověl, Vrchní soud v Praze však rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 10. 2006, č. j. 3 Cmo 93/2006 - 172, změnil tak, že žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že dokud nebude pravomocně rozhodnuto o zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu, že po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, nelze uvažovat o vzniku bezdůvodného obohacení; proti tomuto rozsudku podala povinná dovolání, přičemž věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 32 Cdo 1283/2007 a řízení není dosud skončeno. Má za to, že pokud by dovolání bylo zamítnuto, popíralo by napadené usnesení odvolacího soudu uvedený závěr Vrchního soudu v Praze, neboť by bylo „zabráněno vydání pravomocného rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí“ a „možnosti uplatňovat nárok na vydání bezdůvodného obohacení“, čímž by jí bylo odňato „právo na jakoukoliv soudní ochranu“. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, resp. aby bylo zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání povinné ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné odmítnuto.
Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Podle §307 odst. 1, věty první, o. s. ř., výkon rozhodnutí (přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu) se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Podle §306 odst. 2 o. s. ř. provedením (§307, 308, 309a odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí zaniká.
Účelem výkonu rozhodnutí je zajistit splnění povinnosti, která byla povinnému uložena a kterou nesplnil dobrovolně; proto po jeho nařízení je soud povinen postarat se o jeho provedení (§265 odst. 1 o. s. ř.). Je-li výkon rozhodnutí úspěšně proveden a povinnost v řízení vymožena, výkon rozhodnutí končí, aniž by o tom soud rozhodoval. Naproti tomu o zastavení výkonu rozhodnutí je třeba rozhodnout, jestliže v rámci vykonávacího řízení (exekučního řízení) k nucenému splnění povinnosti nedošlo (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004).
Jestliže tedy v daném případě bylo zjištěno, že před rozhodnutím soudu prvního stupně o návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí HVB Banka „výplatu peněz oprávněnému dle nařízeného výkonu rozhodnutí 16 E 1018/2001 - 7 provedla“, výkon rozhodnutí tím podle §306 odst. 2 o. s. ř. zanikl, neboť jeho účel byl naplněn. Odvolací soud proto správně usnesení soudu prvního stupně, jímž rozhodl o návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, zrušil a řízení o zastavení výkonu rozhodnutí pro nedostatek podmínky řízení zastavil (§103 a §254 odst. 1 o. s. ř.). Okolnost, že povinná se žalobou v soudním řízení domáhá po oprávněné vydání bezdůvodného obohacení, nemůže na uvedeném závěru ničeho změnit.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 2, věty první, o. s. ř. zamítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání; vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se nepodávají, a dovolací soud nezjistil ani existenci jiných vad řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §12 odst. 1 písm. b), snížená na polovinu podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení oprávněné ve výši 2.300,- Kč je povinná povinna zaplatit k rukám advokáta, který oprávněnou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu