ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2380.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2380/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, s adresou pro doručování Krajská pobočka pro hl. m. Prahu, Praha 1, Na Perštýně 6, proti povinnému T. P., pro 30.057,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 32 E 1563/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007, č. j. 15 Co 102/2007-40, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 4. 10. 2006, č. j. 32 E 1563/2006-7, nařídil podle platebních výměrů VZP ČR, Krajské pobočky pro hl. m. Prahu ze dne 9. 11. 2005, č. 4240515444 a č. 2140515443 k uspokojení pohledávek oprávněné ve výši 13.882,- Kč a 30.057,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy – nároku na nemocenské dávky, příslušející povinnému proti zaměstnavateli (Archibald Net s.r.o., Žitná 1319/33, Praha 1).
Městský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání povinného změnil usnesení obvodního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí ohledně částky 30.057,- Kč zamítl, a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po provedeném dokazování (zejména svědeckou výpovědí sestry povinného a předloženými listinnými důkazy) vzal za prokázané, že povinný v době doručování k výkonu navržených platebních výměrů VZP ČR (15. 11. 2005) nebydlel na adrese, na niž mu bylo doručováno, takže platební výměry tam doručované jako písemnosti uložené na poště a adresátem nevyzvednuté nelze považovat za pravomocné a vykonatelné. Protože povinný napadl odvoláním pouze pohledávku 30.057,- Kč, odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu této částky a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v této části zamítl.
V dovolání oprávněná výslovně uplatňuje pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Následně však namítá, že částka 30.057,- Kč představuje dlužné penále za pozdní platby pojistného, přičemž platební výměr č. 2140515443, ze dne 9. 11. 2005 byl povinnému doručen podle §24 odst. 2 z. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, dne 18. 11. 2005 na adresu trvalého bydliště vedenou v evidenci obyvatel, jinou adresu povinný neuváděl ani neoznámil. Z důkazů povinného není zřejmé, jestli se jednalo o úmyslný pobyt mimo adresu pro doručování nebo o nedbalost. Skutkový stav byl zjištěn v rozporu s provedeným dokazováním, neboť byl prokázán jen pobyt mimo místo doručování, nikoli však již trvající součinnost k přijímání písemností, bez čehož podle názoru dovolatelky není možné fikci doručení vyloučit. Odvolání povinného bylo zcela účelové, napadl v něm pouze jednu z vymáhaných částek (dlužné penále) a usiloval tím o prominutí povinnosti platit toto dlužné penále. K prominutí však není oprávněn soud výkonu rozhodnutí, ale pouze zdravotní pojišťovna podle §53 z. č. 48/1997 Sb. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 , zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že exekuční titul zavazující k úhradě částky 30.057,- Kč nebyl povinnému řádně doručen a není tedy dosud vykonatelným.
Podle §24 z. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění do 31. 12. 2005, platilo, že důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, se doručují do vlastních rukou (odst. 1). Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odst. 2).
Ke zjištění, zda nastala fikce doručení, je tedy rozhodující pouze okolnost, zda se adresát v době doručování v místě svého bydliště zdržoval; okolnosti, které ho vedly k tomu, že se zdržoval na jiném místě (tedy i to, zda se zdržoval jinde úmyslně či „ šlo pouze o nedbalost a nehledění si vlastních práv “, jak namítá dovolatelka), podstatné nejsou.
Z hlediska posouzení vykonatelnosti titulu není významné ani to, že (zda) povinný vůči oprávněné nevyvíjel součinnost a nesděloval změny adresy svého bydliště tak, aby oprávněná mohla doručovat do místa, kde se povinný skutečně zdržuje. Neúčinnost doručení totiž není na splnění takové podmínky vázána. Soudu tedy nelze vytýkat, že zjišťoval pouze pobyt povinného mimo místo doručování a „ nikoli již trvající součinnost k přijímání písemností “.
Není důvodná ani námitka oprávněné, že k prominutí penále není oprávněn soud výkonu rozhodnutí, ale výhradně zdravotní pojišťovna. Soud svým rozhodnutím pohledávku nepromíjí, ale zamítá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) či nařizuje výkon rozhodnutí (exekuci).
Závěr odvolacího soudu, že předmětné platební výměry nebyly povinnému řádně doručeny, a že je tudíž nelze vykonat, je tedy správný. Protože se oprávněné prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez jednání (§234a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Protože dovolání oprávněné bylo zamítnuto, vzniklo povinnému podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož mu však v této fázi řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu