ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2416.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2416/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY , se sídlem v Praze 3, Vinohradech, Orlická 2020/4, IČ: 41197518, Krajská pobočka pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Karviná, s adresou pro doručování Karviná – Fryštát, Poštovní 4, proti povinnému J. Ch. , zastoupenému JUDr. Jaromírem Kremerem, advokátem se sídlem v Orlové-Lutyni, Úzká 1108, srážkami z důchodu, pro 4.850,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově pod sp. zn. 126 E 161/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30. 6. 2009, č. j. 66 Co 578/2009-13, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 4. 3. 2009, č. j. 126 E 161/2009-3, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že exekuční tituly jsou pravomocné a vykonatelné a že okresní soud výkon rozhodnutí nařídil správně, jelikož ten je s ohledem na výši pohledávky veden vhodným způsobem. S námitkou částečného splnění dluhu se odvolací soud vypořádal závěrem, že tato skutečnost bude mít svou relevanci teprve v řízení o částečném zastavení výkonu.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje „z ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za současného použití ustanovení §237 odst. 1, 3 o. s. ř. “ – aniž však uvádí, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí – povinný namítá, že „v souladu s ustanovením §16 odst. 1 a §19 zákona č. 592/1992 Sb. se právo předepsat pojistné a penále promlčuje za 5 let ode dne splatnosti“, takže podkladový platební výměr ve spojení s rozhodnutím o odstranění tvrdosti zákona byl vydán v rozporu s těmito ustanoveními.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
V čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, povinný nevysvětluje, a k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících o.s.ř., soud při věcném posuzování návrhu na výkon rozhodnutí zkoumá pouze to, zda podkladový titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněná a povinný jsou věcně legitimováni, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem (§263 odst. 2 o.s.ř.) a zda právo není prekludováno. Nesprávnost právního posouzení věci v uvedených směrech dovolatel odvolacímu soudu ostatně ani nevytýkal. Odvolací soud tedy rozhodl v souladu se standardní judikaturou, o rozhodnutí zásadního právního významu – ve smyslu, jenž byl výše vyložen – proto nejde.
Námitku, že vymáhaná pohledávka s příslušenstvím je promlčena, povinný vznesl až v dovolání, jde tedy – z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. – o nepřípustné novum (v odvolání z 31. 3. 2009 na č. l. 4 dovolatel námitku promlčení nevznesl). Tato námitka však stejně způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není. Již starší soudní praxe dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 188-189 /526-527/). K předpokladům nařízení výkonu rozhodnutí nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná podkladovým titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud při nařizování výkonu rozhodnutí zabývat nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2588/2007).
Poněvadž tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá skutečnosti, že oprávněné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu