ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2505.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 2505/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné MUDr. A. W. , zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přívozská 10, proti povinnému Bc. L. R. , pro 63 973,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 30 Nc 6266/2008, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 3. 2009, č. j. 30 Nc 6266/2008-31, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2009, č. j. 10 Co 529/2009-37, takto:
I. Řízení o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 3. 2009, č. j. 30 Nc 6266/2008-31, se zastavuje .
II. Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2009, č. j. 10 Co 529/2009-37, se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 26. 3. 2009, č. j. 30 Nc 6266/2008-31, rozhodl tak, že se povinnému neustanovuje zástupce z řad advokátů. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Povinný napadl obě rozhodnutí dovoláním (označeným jako odvolání+dovolání), v němž nesouhlasil se závěry, že jeho dosažený stupeň vzdělání vylučuje, aby mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven, a dále soudům vytýkal, že nerozhodly o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Žádal, aby dovolací soud obě rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném pod číslem 47, sešit 6/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na nějž v podrobnostech odkazuje) vysvětlil, že dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání a řízení o takovém podání musí být zastaveno). Dovolací soud proto řízení o dovolání povinného proti usnesení soudu prvního stupně zastavil.
Dovolání dále není přípustné ani proti usnesení soudu odvolacího.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde.
Podle §238, §238a a §239 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení týkající se ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) v taxativních výčtech těchto ustanovení obsaženo není.
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §237 odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se přitom zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých v dovolacím řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu