ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2628.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2628/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného FRUCONA Košice, a.s. , se sídlem v Košicích, Textilná 6, Slovenská republika, IČ 31 709 346, proti povinné B. S. , zastoupené JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 19, pro 159.021,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 4844/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2007, č. j. 20 Co 446/2007 - 37, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 1. 2007, č. j. 69 Nc 4844/2005 - 19, částečně zastavil podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §55 zákona č. 120/2001 Sb. exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 5. 12. 2005, č. j. 69 Nc 4844/2005 - 4, a to v rozsahu vymáhané jistiny ve výši 159.021,60 Kč s 0,5 % úrokem z prodlení za každý započatý týden prodlení z částky 98.660,80 Kč od 29. 2. 1992 do zaplacení a z částky 60.360,80 Kč od 29. 9. 1992 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 1.207,- Kč a 1.973,- Kč, ve zbývající části, a to ohledně vymožení nákladů nalézacího řízení ve výši 14.521,- Kč a odvolacího řízení ve výši 3.528,- Kč a nákladů exekuce návrh povinné na zastavení exekuce zamítl a rozhodl o nákladech tohoto úseku exekučního řízení.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 11. 2007, č. j. 20 Co 446/2007 - 37, usnesení soudu prvního stupně v části napadeného výroku, kterým byla exekuce zastavena pro 0,5 % úrok z prodlení za každý započatý týden prodlení z částky 98.660,80 Kč od 29. 2. 1992 do zaplacení a téhož úroku z částky 60.360,80 Kč od 29. 9. 1992 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1.207,- Kč a 1.973,- Kč, v zamítavém výroku a ve výroku o nákladech tohoto úseku exekučního řízení potvrdil a rozhodl o nákladech tohoto úseku odvolacího řízení. Odvolací soud se s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu §408 obchodního zákoníku ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinnou vznesená námitka promlčení vymáhané jistiny a příslušenství pohledávky je důvodná a že v tomto rozsahu byly předpoklady pro částečné zastavení exekuce splněny, a nepřisvědčil námitce povinné o promlčení nároku oprávněného na náhradu nákladů nalézacího řízení v částce 14.521,- Kč a v částce 3.528,- Kč, neboť se jedná o nároky, které byly přiznány až pravomocným rozhodnutím nalézacího soudu, jež se stalo vykonatelným dne 5. 8. 2005, a nejedná se o „příslušenství jistiny, pro kterou byl spor veden“.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ohledně vymáhaných nákladů nalézacího řízení ve výši 14.521,- Kč a ve výši 3.528,- Kč a proti výroku o nákladech odvolacího řízení podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení občanského zákoníku, resp. obchodního zákoníku, týkající se promlčení části příslušenství - nákladů nalézacího řízení. Oproti odvolacímu soudu zastává názor, že „celé příslušenství pohledávky (specifikované v §121 odst. 3 obč. zák.) sleduje osud jistiny pohledávky a ve vztahu k celému příslušenství tak je nutno vztáhnout oprávněnost námitky promlčení a nelze tak akceptovat závěry soudu o jiném datu splatnosti pro část příslušenství (náklady spojené s uplatněním pohledávky)“. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání povinné ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zák. č. 120/2001 Sb. přípustné.
Podle §121 odst. 3 obč. zák. příslušenství pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
Definice příslušenství pohledávky obsažená v ustanovení v §121 odst. 3 obč. zák. platí i pro obchodní závazkové vztahy (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. 1 Cmo 758/95, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14, ročník 1998).
Podle §110 odst. 1 věta první obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno.
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2003, č. j. 5/7 Cm 316/94 - 116, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2005, č. j. 1 Cmo 238/2004 - 143, jímž žalované (povinné) byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 60.360,80 Kč s příslušenstvím, částku 98.660,80 Kč s příslušenstvím, částku 14.521,- Kč na nákladech řízení před soudem prvního stupně a částku 3.528,- Kč na nákladech odvolacího řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (tj. od 1. 8. 2005).
Jestliže tedy povinná měla podle exekučního titulu zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů nalézacího řízení částku 14.521,- Kč a částku 3.528,- Kč nejpozději dne 4. 8. 2005, pak nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že k promlčení vymáhaného nároku oprávněného na náhradu nákladů nalézacího řízení podle §110 odst. 1, věty první, obč. zák. nedošlo a že tudíž předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s §55 exekučního řádu nebyly v tomto rozsahu splněny. Na tom nemůže nic změnit ani (nesprávný) názor odvolacího soudu, že náklady soudního řízení nejsou příslušenstvím pohledávky ve smyslu §121 odst. 3 obč. zák.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá v napadené části potvrzujícího výroku po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť je zcela v souladu s hmotným právem i procesním právem, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zák. č. 120/2001 Sb. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné směřující proti této části potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, občanský soudní řád nepřipouští (srov. §236 až 239 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání povinné směřující proti tomuto výroku rovněž podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu