ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.2709.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2709/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Ing. K. M. , zastoupeného JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 20, proti povinným 1) MUDr. P. K. a 2) Mgr. R. K. , oběma zastoupeným JUDr. Ing. Vladimírem Väterem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 15, za účasti soudní exekutorky Mgr. Pavly Fučíkové, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 41, a přihlášených věřitelů 1) České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, 2) Mgr. D. P. , 3) Finančního úřadu pro Prahu 1 , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, a 4) Pražské správy sociálního zabezpečení , se sídlem v Praze 8, Trojská 1997/13a, o rozvrhu rozdělované podstaty, pro 1.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 8588/2005, o dovolání prvního povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2008, č. j. 16 Co 337/2007 - 78, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. 8. 2006, č. j. 33 Nc 8588/2005 - 58, rozvrhl Obvodní soud pro Prahu 1 rozdělovanou podstatu 10.291.430,- Kč tak, že se z ní uspokojí pohledávky v tomto pořadí a výši (výrok I.):
1) pohledávka České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, na částečnou úhradu jejího nároku ve výši 3.089.418,96 Kč k hotovém zaplacení,
2) pohledávka Mgr. D. P. na úplnou úhradu jeho nároku ve výši 1.223.107,- Kč k hotovému zaplacení,
3) pohledávka oprávněného Ing. K. M. na úplnou úhradu jeho nároku ve výši 1.259.833,50 Kč k hotovému zaplacení,
4) pohledávka soudního exekutora Mgr. P. F., Exekutorský úřad Ostrava, na nákladech exekučního řízení ve výši 1.480.427,90 Kč k hotovému zaplacení,
5) pohledávka oprávněného Ing. K. M. na úplnou úhradu jeho nároku ve výši 1.170.082,- Kč k hotovému zaplacení,
6) pohledávka oprávněného Ing. K. M. na částečnou úhradu jeho nároku ve výši 2.068.560,64 Kč k hotovému zaplacení.
Dále soud prvního stupně rozhodl, že rozvrh částky 508.570,- Kč připadající na spornou pohledávku České spořitelny, a. s., soud vyhrazuje k dodatečnému projednání (výrok II.) a výrokem III. vyzval povinného MUDr. P. K., aby své námitky proti sporné pohledávce České spořitelny, a. s., uplatnil ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení žalobou podle §267a odst. 1 o. s. ř., přičemž k námitkám, které nebudou ve stanovené lhůtě tímto způsobem uplatněny, nebude přihlíženo.
K odvolání oprávněného a České spořitelny, a. s., Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2008, č. j. 16 Co 337/2007 - 78, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozdělovaná podstata ve výši 10.800.000,- Kč se rozvrhuje tak, že se z ní uspokojí pohledávky v tomto pořadí a výši:
1. V první skupině pohledávka soudního exekutora Mgr. P. F., Exekutorský úřad Ostrava, na nákladech exekuce 1.480.427,90 Kč k hotovému zaplacení.
2. Ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka České spořitelny, a. s., na částečnou úhradu jejího nároku ve výši 2.842.604,36 Kč k hotovému zaplacení.
3. Ve třetí skupině v druhém pořadí pohledávka Mgr. D. P. na úplnou úhradu jeho nároku ve výši 1.223.107,- Kč k hotovému zaplacení.
4. Ve třetí skupině ve třetím pořadí pohledávka oprávněného Ing. K. M. na úplnou úhradu jeho nároku ve výši 1.259.833,50 Kč k hotovému zaplacení.
5. Ve třetí skupině ve čtvrtém pořadí pohledávka oprávněného Ing. K. M. na úplnou úhradu jeho nároku ve výši 1.170.082,- Kč k hotovému zaplacení.
6. Ve třetí skupině v pátém pořadí pohledávka oprávněného Ing. K. M. na úplnou úhradu jeho nároku ve výši 2.306.611,- Kč k hotovému zaplacení.
7. V páté skupině v prvním pořadí pohledávka Finančního úřadu pro Prahu 1 na úplnou úhradu jeho pohledávky ve výši 257.460,- Kč k hotovému zaplacení.
8. V páté skupině ve druhém pořadí pohledávka Pražské správy sociálního zabezpečení na úplnou úhradu její pohledávky ve výši 10.119,- Kč k hotovému zaplacení.
9. Nerozdělený zbytek podstaty ve výši 249.755,24 Kč se vyplatí povinným 1), 2) společně a nerozdílně.
Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání oprávněného je důvodné jen v části týkající se pohledávky České spořitelny, a. s., nikoliv však v části týkající se pohledávky věřitele Mgr. D. P., a že odvolání věřitelky České spořitelny, a. s. není důvodné. Přisvědčil odvolací námitce oprávněného, že k pohledávce České spořitelny, a. s., z titulu příslušenství (úroků, úroků z prodlení a poplatků) nemělo být soudem prvního stupně přihlédnuto, neboť v přihlášce ze dne 13. 9. 2006 ani k výzvě soudu prvního stupně v podání ze dne 25. 7. 2007 nespecifikovala, zda jde o příslušenství za poslední tři roky před rozvrhovým jednáním. Pokud jde o pohledávku věřitele Mgr. D. P. z titulu smluvní pokuty ve výši 500.000,- Kč, městský soud dovodil, že odvolací námitky oprávněného nejsou správné, neboť tento věřitel v souladu s §336f o. s. ř. přihlásil svou pohledávku ve výši 1.223.107,- Kč, která mu byla přiznána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 6. 2006, č. j. 13 C 125/2005 - 30, jímž byl, mj. k uspokojení smluvní pokuty ve výši 500.000,- Kč nařízen soudní prodej zástavy podle §200y a násl. o. s. ř., a to bytové jednotky povinných, která byla předmětem této exekuce prodejem nemovitostí. Soudu proto nepřísluší přezkoumávat výši tohoto nároku z hlediska, zda smluvní pokuta je či není v rozporu s hmotným právem. „Tato okolnost přísluší k přezkoumání toliko v nalézacím řízení, nikoli však ve fázi exekuce“. Pokud oprávněný namítal, že rozhodnutí je závazné toliko ve vztahu mezi účastníky (§159 odst. 1 o. s. ř.), pak - podle názoru odvolacího soudu - přehlédl ustanovení §159 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku (usnesení, kterým bylo rozhodnuto o věci samé) závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je též závazný pro všechny orgány. Z toho odvolací soud dovodil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 6. 2006, č. j. 13 C 125/2005 - 30, jímž byl nařízen soudní prodej zástavy pro uspokojení pohledávky Mgr. D. P. ve výši 709.962,- Kč a z titulu smluvní pokuty ve výši 500.000,- Kč (celkem 1.223.107,- Kč), je pro soud provádějící exekuci prodejem této zástavy závazné a že soud nemůže výši takto přiznané pohledávky přezkoumávat. Věřitel Dalibor Pech má tedy právo na uspokojení celé své pohledávky z tohoto titulu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal první povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. za použití §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a to k řešení otázky, „zda je možno úspěšně při rozvrhu popírat pohledávku přihlášenou k rozvrhu, pokud je zajištěna pravomocným rozhodnutím soudu“, a potažmo otázky, „zda je soud při rozvrhovém řízení oprávněn pravost a výši takové pohledávky přezkoumávat“. Dovolatel namítá, že věřiteli Mgr. Daliboru Pechovi nebyla pohledávka přisouzena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 6. 2006, č. j. 13 C 125/2005 - 30, nýbrž že tímto rozhodnutím byl podle §200y a násl. o. s. ř. nařízen prodej zástavy, a že toto rozhodnutí nelze zaměňovat s rozhodnutím o povinnosti k zaplacení smluvní pokuty. Poukazuje na to, že oprávněný, popírající pohledávku Mgr. D. P., nebyl účastníkem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 125/2005, a proto vydaným rozhodnutím není vázán, a disponuje „popíracím oprávněním“. Cituje odbornou literaturu k výkladu ustanovení §159 - §159a o. s. ř. a dovozuje, že odvolací soud byl vázán posouzením pohledávky věřitele Mgr. D. P. pouze ve vztahu k osobám, vůči nimž „vykazuje“ závaznost rozhodnutí vydané Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 125/2005. V případě popření výše pohledávky tak byl - podle názoru dovolatele - odvolací soud nejen oprávněn, ale i povinen se věcně vypořádat s „popíracími“ námitkami (oprávněného), a nemohl bez dalšího odmítnout popření výše pohledávky oprávněným odkazem na jiné soudní řízení, jehož nebyl oprávněný vůbec účastníkem. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je sice objektivně přípustné [§238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) a §130 zákona č. 120/2001 Sb.], avšak k jeho podání není první povinný subjektivně oprávněn.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, které je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn - ve smyslu §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o. s. ř. - dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím (přímo) způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod č. 138).
První povinný, jenž dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu, není subjektivně oprávněn k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně mimo jiné změněno tak, že „nerozdělený zbytek podstaty ve výši 249.755,24 Kč se vyplatí povinným 1) a 2) společně a nerozdílně“. První povinný totiž odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nepodal a kromě tohoto mu rozhodnutím odvolacího soudu nebyla na jeho právech způsobena žádná újma, kterou by bylo možno odstranit zrušením napadeného rozhodnutí, neboť oproti rozhodnutí soudu prvního stupně mu (a druhé povinné) bylo rozhodnutím odvolacího soudu přiznáno právo na výplatu nerozděleného zbytku rozdělované podstaty ve výši 249.755,24 Kč.
Protože tedy v daném případě dovolání podal někdo, kdo k jeho podání nebyl oprávněn, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl, aniž mohl rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska námitek uplatněných v dovolání přezkoumat.
Dovolání prvního povinného bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, jež by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §150 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu