ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.299.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 299/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. P. P. , proti povinnému L. D. , zastoupenému JUDr. Zdeňkem Hlavešem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská 20, pro 12.495,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 Nc 6649/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2008, č. j. 40 Co 34/2008-41, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. 11. 2002, sp. zn. 15 Nc 6649/2002-8, kterým okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 16. 1. 2001, č. j. 16 C 174/2000-14, k uspokojení pohledávky oprávněného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Bohumíra Krestýna, soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul je materiálně i formálně vykonatelný, rozhodnutí o odvolání povinného, zastoupeného opatrovnicí J. D., proti vykonávanému rozsudku bylo opatrovnici řádně doručeno dne 14. 5. 2002, která jeho převzetí stvrdila svým podpisem na doručence. Proto exekuční titul nabyl právní moci a dne 21. 3. 2001 i vykonatelnosti. K námitkám zpochybňujícím výsledek nalézacího řízení soud uvedl, že věcnou správnost titulu nemůže přezkoumávat, a námitka promlčení má význam jen v řízení o zastavení exekuce.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že oba soudy v původním řízení rozhodovaly v jeho nepřítomnosti, a že nárok oprávněného je naprosto neoprávněný. Na vymáhanou částku započetl škodu, kterou mu oprávněný způsobil minimálně ve výši 60.090,- Kč v důsledku nedodržení termínu provedení geodetických prací za účelem oplocení pozemku. Trvá na tom, že toto započtení učinil už v minulosti a že k němu nebylo přihlédnuto. Má tedy za to, že vymáhaný nárok ještě před zahájením exekučního řízení podáním návrhu na exekuční řízení ze dne 2. 9. 2002 zanikl jeho započtením, a tedy původně formálně pravomocný a vykonatelný exekuční titul zanikl. Je přesvědčen, že odvolací soud byl povinen zkoumat, zda pohledávka oprávněného před nařízením exekuce nezanikla, pokud to bylo namítáno povinným. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost dovolání posuzovat jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatel konkrétní argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvedl a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
V projednávané věci byl povinný zavázán exekučním titulem k zaplacení částky 12.495,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 24. 10. 1998 do zaplacení (včetně nákladů nalézacího řízení 500,- Kč) jakožto ceny za provedení díla - za vytyčení vlastnické hranice parcely dle objednávky povinného, řádně účtované fakturou splatnou 23. 10. 1998, a námitka dovolatele o neprovedení objednaných prací v termínu i o neoprávněnosti vymáhaného nároku je v dané fázi řízení bezcenná.
Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/200 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003). Potud tedy nebylo možno přihlédnout ani k námitce, že nalézací soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti.
Pokud dovolatel namítá, že proti vymáhanému nároku provedl “opakovaně zápočet” škody, způsobené oprávněným minimálně ve výši 60.090,- Kč, a soudy k tomu nepřihlédly, jedná se v projednávané věci o novou skutečnost ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř., neboť v řízení před odvolacím soudem nebyla uplatněna (k tomu srov. písemné odvolání povinného na čl. 33), a tak nelze ani vytýkat, že se soud s touto námitkou nevypořádal.
Pro úplnost se uvádí, že má-li dovolatel za to, že po vydání exekučního titulu právo jím přiznané zaniklo, je to důvodem zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) ve smyslu §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Protože odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se standardní judikaturou, jeho rozhodnutí zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nemá. Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu