ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3345.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3345/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Telefónica 02 Czech Republic, a.s. se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, IČO 60193336, proti povinné Melantrich, a.s. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 36, pro částku 9.164,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6825/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 21. 3. 2008, č. j. 54 Co 580/2007-25, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze z 21. 3. 2008, č. j. 54 Co 580/2007-25, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 18. 9. 2007, č. j. 33 Nc 6825/2004-13, se ruší a věc se obvodnímu soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 18. 9. 2007, č. j. 33 Nc 6825/2004-13, obvodní soud exekuci podle §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. ř.“) zastavil (výrok I.), rozhodl že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a oprávněnou zavázal k zaplacení nákladů exekuce (výrok III.).
Napadeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. S odvolací námitkou oprávněné, že ji exekutor vyzval k zaplacení zálohy až po třech letech od nařízení exekuce, aniž zjistil jakýkoli postižitelný majetek povinné, a že oprávněná požadovanou zálohu 28. 5. 2007 zaplatila, se městský soud vypořádal závěrem, že exekuční řád nijak neupravuje lhůtu, v níž může exekutor po oprávněném požadovat zálohu na náklady exekuce, že tak tedy může učinit kdykoli za řízení, a že pozdější zaplacení zálohy je bez významu, jelikož z formulace ustanovení §55 odst. 2 ex. ř. plyne, že soud v takovém případě exekuci zastavit musí.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že ve výkladu ustanovení §55 odst. 2 ex. ř. není rozhodovací praxe ustálena), oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že exekuci lze zastavit přesto, že oprávněná požadovanou zálohu exekutorovi zaplatila.
Dovolání, přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor napadeného usnesení s judikaturou, je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že exekuce musí být podle §55 odst. 2 ex. ř. zastavena přesto, že oprávněný na výzvu soudního exekutora zálohu zaplatí.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu je v souzené věci.
V usnesení ze 14. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 609/2008 (v řízení, jehož účastnicí byla táž oprávněná) Nejvyšší soud zdůraznil, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem. Podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení. Za tím účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§12 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném do 31. 8. 2008). Lhůtu, kterou exekutor stanoví, lze její povahou přirovnat ke lhůtě soudcovské, upravené v §55 o. s. ř. Nepochybně i v případě lhůty ke složení zálohy může exekutor tuto lhůtu prodloužit, popř. žádost o její prodloužení zamítnout. Marné uplynutí lhůty však přesto neznamená, že oprávněný již nemůže zálohu složit; může tak učinit do doby, než soud z jejího nesložení nevyvodí zákonem předvídané následky. Je-li v době rozhodování soudem záloha složena, důvod k zastavení exekuce dán není.
Z uvedeného plyne, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, a poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. srpna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu