ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3384.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3384/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Telefónica 02 Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4 – Michli, Za Brumlovkou 266/2, zastoupené JUDr. Janou Kubištovou CSc., advokátkou se sídlem v Praze 1, Liliová 250/4, adresa pro doručování Praha 7 – Troja, Trojská 69/112, proti povinnému J. S. , pro 21.553,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 6 Nc 5135/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2006, č. j. 19 Co 296/2006-16, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2006, č. j. 19 Co 296/2006-16, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 10. 1. 2006, č. j. 6 Nc 5135/2006-4, kterým okresní soud nařídil na majetek povinného exekuci, tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce na majetek povinného podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro oblast Praha, č. j. 060596/2004-631/Čer/G, ze dne 30. 9. 2004, pro pohledávku 21 553,- Kč zamítl (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Martinu Slavatovi náklady exekuce v částce 3 570,- Kč. Dospěl k závěru, že exekuční titul nenabyl právní moci a je nevykonatelný, neboť nebyl opatrovnici povinného J. R. řádně doručen. Jsou-li totiž písemnosti doručovány jiným doručovatelem než poštou, jako v tomto případě, je nutno dát adresátovi k podpisu doručný lístek a současně je nutno ověřit, že osoba, která zásilku přebírá, je adresát osobně. Adresát musí prokázat svoji totožnost občanským průkazem nebo cestovním pasem. Všechny údaje musí být ověřeny a zaznamenány tak, aby způsob doručení a adresát byly náležitě prokázány a nemohly být zpochybněny. Doručenku podepisuje vždy adresát při současném prokázání totožnosti, přičemž číslo průkazu totožnosti se rovněž uvede na doručence. Odvolací soud v tomto směru odkázal na komentář k §24 publikace Správní řád 71/1967 Sb., vydané dne 1. 3. 2005 ve vydavetelství Linde Praha, jejímž autorem je Radek Ondruš. Správní orgán uvedeným způsobem nepostupoval, neboť vyrozumění o zahájení správního řízení, rozhodnutí o ustanovení opatrovníka a také exekuční titul byly opatrovnici doručeny tak, že na zadní straně vyrozumění a obou rozhodnutí je uvedeno „převzala dne (datum)“ a nečitelný podpis. Stejně tak odvolací soud dospěl k závěru, že povinnému nebylo doručeno ani veřejnou vyhláškou podle §26 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť pro tento způsob doručení nebyly splněny zákonné podmínky. Tímto způsobem lze doručovat jen tehdy, nejsou-li správnímu orgánu známi účastníci řízení nebo jejich pobyt, přičemž správní orgán musí učinit veškeré úkony ke ztotožnění a zjištění pobytu těchto účastníků. To však správní orgán neučinil, neboť ve spise není založen důkaz o zjišťování pobytu povinného z centrální evidence obyvatel.
Oprávněná v dovolání namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o. s. ř.“/). Namítá, že adresu bydliště povinného řádně zjišťovala a že naopak povinný porušil všeobecné smluvní podmínky, pokud neoznámil změnu adresy bydliště, fakturační adresy a bankovního spojení. Proto se povinný nemůže dovolávat, že mu rozhodnutí nebylo doručeno. Dále uvedla, že se neztotožňuje s výkladem §24 zákona č. 71/1967 Sb., a uvedla, že citovaná publikace není pramenem práva. Současně namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jestliže učinil bez jednání závěr, že povinnému nebylo rozhodnutí řádně doručeno. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – je důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Takovou jinou vadou řízení, jež je v dovolacím řízení relevantní, aniž byla dovoláním namítána, dané odvolací řízení vskutku trpí.
V usnesení ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněném v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2005 pod č. 166, Nejvyšší soud vyložil, že ačkoli odvolací řízení ve věcech výkonu rozhodnutí je ovládáno zásadou úplné apelace (§254 odst. 4 o. s. ř.), i pro ně platí, že k novým skutečnostem smí odvolací soud přihlédnout jen tehdy, jestliže byly v odvolání uplatněny (§212a odst. 3 o. s. ř.). Jelikož okolnosti doručení podkladového rozhodnutí mají povahu skutkovou, odvolací soud otázku jeho formální vykonatelnosti sice posuzovat mohl, ale jen tehdy, jestliže by tato skutečnost byla v odvolacím řízení uplatněna. Povinný v odvolání sice tvrdil, že mu podkladové rozhodnutí nebylo doručeno, nezpochybňoval však správnost jeho doručení ustanovené opatrovnici. Jestliže se přesto odvolací soud touto otázkou zabýval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2434/2009). Pro úplnost dovolací soud jen připomíná např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. I ÚS 2052/08, týkající se ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu ve správním řízení.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí, aniž by se zabýval dalšími dovolacími námitkami, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, a §243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu