ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3386.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3386/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Ing. I. H ., správkyně konkursní podstaty úpadce Áčko food s.r.o., se sídlem Přepychy čp. 11, IČ 259 59 182, proti povinnému J. Z ., zastoupenému JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, pro 51.033,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 27 Nc 6713/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2009, č. j. 9 Co 18/2009 - 26, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 7. 2008, č. j. 27 Nc 6713/2008 - 10, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 10. 2008, č. j. 27 Nc 6713/2008 - 16, jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 24. 1. 2008, č. j. 40 C 144/2007 - 30, exekuci k uspokojení pohledávky na peněžité plnění v částce 51.033,- Kč s 2 % úrokem z prodlení z této částky od 16. 10. 2003 do zaplacení, jakož i k úhradě nákladů této exekuce ve výši, jak bude stanovena exekutorem v příkazu k úhradě nákladů, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, Exekutorský úřad v Praze 9, s tím, že správné označení čísla jednacího exekučního titulu je „40 C 144/2007 - 30“. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a nepřisvědčil námitce povinného, že „neexistuje způsobilý exekuční titul“, když v nalézacím řízení mu byla uložena povinnost zaplatit vymáhanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni „Áčko food s. r. o., zastoupenou Ing. I. H., správkyní konkursní podstaty úpadce Áčko food s. r. o.“, a nikoliv Ing. I. H., správkyni konkursní podstaty úpadce Áčko food s. r. o., a že tak exekuční titul a usnesení o nařízení exekuce jsou v označení oprávněného v rozporu. Krajský soud dovodil, že vada v označení oprávněného je vadou „nikoli absolutní, ale relativní“, a lze-li oprávněného z titulu ztotožnit s oprávněným v tomto řízení („exekuční titul zde při označení oprávněného obsahuje jak odpovídající údaj o konkursu úpadce, tak i náležitý údaj o správkyni konkursní podstaty tohoto úpadce, jakkoli jsou tyto údaje vskutku nesprávně formulovány tak, jako by šlo o zastupování žalobce“), je aktivní legitimace oprávněné v exekučním řízení dána. Stejně tak podle názoru odvolacího soudu neobstojí ani poukaz povinného na možnou záměnu sídla povinného s jeho bydlištěm.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Má za to, že odvolací soud řešil právní otázku „postavení správce konkursní podstaty“ v rozporu s hmotným právem, když povinnost správkyně žalovat a vymáhat pohledávky za konkursní podstatou vlastním jménem s uvedením úpadce posoudil pouze jako vadu v označení oprávněného. Poukazuje na to, že společnost Áčko food s.r.o. po prohlášení konkursu na její majetek ztratila ještě před zahájením nalézacího řízení procesní způsobilost (§14 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), a proto v žalobě i v rozhodnutí nalézacího soudu byl uveden jako žalobce procesně nezpůsobilý subjekt, neboť oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty úpadce přešlo na správkyni konkursní podstaty. Domnívá se, že návrh na nařízení exekuce s ohledem na znění exekučního titulu neměl být podán „ve správném označení oprávněného“, tj. „Ing. I. H., správkyně konkursní podstaty úpadce Áčko food s.r.o.“, neboť exekuční titul i napadené usnesení - pokud se týká označení žalobce a povinného - pak spolu nekorespondují a jsou v rozporu. Byl-li v žalobě označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, a v takovém případě mělo být řízení zastaveno. Exekuční titul je proto materiálně nevykonatelný, neboť z něj není možno dovodit, komu bylo přiznáno právo. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod. 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a §130 exekučního řádu přípustné, a neshledal je přípustným ani podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu.
Dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nicméně hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno. Exekuci je možné nařídit jen ve prospěch toho, kdo má podle titulu právo, a jen proti tomu, kdo má podle titulu tomuto právu odpovídající povinnost plnění. Soud aktivní a pasivní věcnou legitimaci zkoumá jen na základě exekučního titulu.
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 1. 2008, č. j. 40 C 144/2007 - 30, jímž byla (mimo jiné) žalovanému (povinnému) uložena povinnost zaplatit žalobci (označenému v záhlaví tohoto rozhodnutí jako „Áčko food s.r.o., se sídlem Přepychy 11, IČ 25959182, zast. Ing. I. H., správkyní konkursní podstaty se sídlem Hradec Králové, Akademika Heyrovského 1178“) částku ve výši 51.033,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení z této částky od 16. 10. 2003 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí judikoval, že věcnou správnost podkladového rozhodnutí není exekuční soud oprávněn přezkoumávat, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).
Ustálená judikatura Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1566/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17, ročník 1998, a v časopise Soudní judikatura pod č. 44, ročník 1997, a bod XXIII. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) dále zaujala a odůvodnila závěr, že „úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Žalobu o těchto nárocích, podanou úpadcem po prohlášení konkursu, je třeba zamítnout proto, že dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty přešla na správce konkursní podstaty, tj. pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Označí-li správce konkursní podstaty jako žalobce úpadce, i když je ze žaloby patrno, že ji podal z titulu své správcovské funkce, jde o vadu podání (vadu v označení účastníka řízení), k jejímuž odstranění je třeba správce vyzvat postupem podle §43 o. s. ř.“.
Protože však - jak je shora uvedeno - exekuční soud není oprávněn věcnou správnost podkladového rozhodnutí přezkoumávat, nemohl se dovolací soud zabývat námitkami povinného, že společnost Áčko food s.r.o. po prohlášení konkursu na její majetek ztratila ještě před zahájením nalézacího řízení procesní způsobilost, že z tohoto důvodu byl v žalobě i v rozhodnutí nalézacího soudu uveden jako žalobce procesně nezpůsobilý subjekt a že nalézací řízení mělo být zastaveno, jimiž věcnou správnost exekučního titulu zpochybňuje (a které jsou v rozporu s ustálenou judikaturou).
Námitka dovolatele, že návrh na nařízení exekuce s ohledem na znění exekučního titulu neměl být podán „ve správném označení oprávněného“, tj. že jako oprávněná neměla být označena Ing. I. H., správkyně konkursní podstaty úpadce Áčko food s.r.o., nýbrž společnost Áčko food s.r.o., není správná, neboť podle §14 odst. 1 písm. a) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění, prohlášením konkursu oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce, a správkyně konkursní podstaty oprávněného úpadce tedy nepochybně byla (jako jediná) oprávněna k podání návrhu na nařízení exekuce na základě exekučního titulu svědčícího ve prospěch úpadce (dovolatel ostatně sám v dovolání uvádí, že návrh na nařízení exekuce byl podán „správnou“ osobou).
Dovolací soud se neztotožňuje ani s námitkou povinného, že exekuční titul není materiálně vykonatelný, neboť i když v něm byl žalobce, stejně jako v žalobě, nesprávně označen, je z něj nepochybné, že právo na zaplacení vymáhané pohledávky s příslušenstvím jím bylo přiznáno úpadci Áčko food s.r.o., se sídlem Přepychy čp. 11, IČ 259 59 182.
Jelikož oprávněným z exekučního titulu je úpadce Áčko food s.r.o., přičemž dispoziční oprávnění k vymáhání majetku konkursní podstaty tohoto úpadce přešla na správkyni konkursní podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 1105/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 125, ročník 2000) a protože rovněž povinný z exekučního titulu a povinný z návrhu na nařízení exekuce je totožnou osobou,
byla podmínka věcné legitimace účastníků splněna.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Olga Puškinová, v .r.
předsedkyně senátu