ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.347.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 347/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněné U T T. L. , proti povinnému Ing. M. O. , zastoupenému advokátkou, pro částku 5.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 126 Nc 1136/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 31. 10. 2006, č. j. 56 Co 426/2006-39, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 9. 2. 2006, č. j. 126 Nc 1136/2006-31, kterým okresní soud nařídil na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že přechod práva z původní věřitelky M. b., a. s. v likvidaci, jíž svědčil exekuční titul, na nynější oprávněnou, byl prokázán smlouvou z 24. 9. 2003 (a její přílohou C-128), jíž správce konkurzní podstaty původní věřitelky vymáhanou pohledávku, zajištěnou směnkou vlastní, postoupil nynější oprávněné. S odvolací námitkou povinného, že „oprávněný již jednou požádal o soudní nařízení exekuce, která již jednou bezvýsledně proběhla“, se krajský soud vypořádal závěrem, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí byl usnesením ze 6. 12. 2005, č. j. 43 E 991/97- 112, pravomocně dnem 28. 12. téhož roku zastaven, takže nynější řízení vedené podle exekučního řádu, zahájené 13. 1. 2006, překážkou rozepře zahájené netrpí. Druhou – a poslední – odvolací námitku, že povinný podal žalobu o neplatnost směnky, kvalifikoval soud pro exekuční řízení jako právně nevýznamnou.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – aniž však vysvětluje, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí – povinný namítá, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje v okolnosti, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s otázkou, zda předmětnému řízení nebrání překážka věci rozsouzené. Předcházející vykonávací řízení vedené pod sp. zn. 43 E 991/97 bylo po osmi letech pro bezvýslednost zastaveno. Kromě toho byla oprávněná částečně (do částky 266.232,70 Kč) uspokojena v rámci konkurzního řízení, byly tedy podle názoru povinného vyčerpány všechny možnosti k případnému uspokojení oprávněné, zejména když ta ve svém návrhu na nařízení exekuce neuváděla žádný nový majetek, z něhož by mohla být její pohledávka uspokojena.
Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. vidí povinný v tom, že při posouzení přechodu práva soudy obou stupňů rozhodly podle něj v rozporu se současnou – navíc nejednotnou – judikaturou. Vymáhaná pohledávka totiž podle jeho názoru nebyla v postupní smlouvě ani v její příloze náležitě identifikována, jelikož v samotné postupní smlouvě je pouze uveden obecně celý blok pohledávek původní věřitelky, a pokud jde o přílohu C-128, ta je nepřehledná a ani ona neobsahuje dostatečnou specifikaci, z níž by bylo možno jednoznačně dovodit postoupení konkrétní (tedy v tomto řízení vymáhané) pohledávky.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Námitka překážky věci pravomocně rozsouzené není – jak nesprávně dovozuje povinný – uplatnitelná prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; jde o námitku neodstranitelného nedostatku podmínek řízení. Tuto vadu řízení podle §159a odst. 5 o.s.ř. o.s.ř., jež sama o sobě založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. způsobilá není, lze napadnout jedině jiným mimořádným opravným prostředkem, a to žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pro úplnost však budiž řečeno, že takovouto zmatečnostní vadou předmětné řízení netrpí (srov. usnesení ze 16.12.2004, sp. zn. 20 Cdo 1825/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2005, pod poř. č. 12, v němž Nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil závěr, že podmínky exekučního řízení nejsou dotčeny /např. co do překážky pravomocně rozhodnuté věci ve smyslu §159a odst. 5 o.s.ř./ již nařízením exekuce, nýbrž teprve vydáním exekučního příkazu).
Pokud jde o námitku nedostatečné identifikace postupované pohledávky, ta byla uplatněna – v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o. s. ř. – nově teprve v dovolacím řízení.
Poněvadž tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek,v.r.
předseda senátu