ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3472.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3472/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Z. S. , zastoupeného Mgr. Sofií Pondikasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1894/4, proti povinnému, AUTOCOLOR Šoukal s.r.o. , se sídlem ve Velkém Meziříčí, Třebíčská 474, IČO 26299313, pro 1.352.963,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, pod sp. zn. 12 Nc 1231/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 17. 5. 2010, č. j. 54 Co 288/2010-65, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Oprávněný (ač správně poučen o jeho nepřípustnosti) napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud změnil usnesení z 24. 2. 2010, č. j. 12 Nc 1231/2009-57, jímž okresní soud podle §35 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, přerušil exekuční řízení, tak, že exekuci podle §266 odst. 2 o. s. ř. – do pravomocného skončení řízení o zrušení podkladového rozhodčího nálezu, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 108/2009 – odložil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud potvrdil (změnil) usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce - §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a nelze ji opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., protože toto ustanovení je v exekučním řízení uplatnitelné pouze prostřednictvím §238a odst. 1 a 2 o. s. ř., kde však – jak výše uvedeno – institut odkladu provedení (ani přerušení) exekuce vyjmenován není (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod č. 233).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu