ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3536.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3536/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Telefónica 02 Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 4, Michli, Za Brumlovkou 266/2, proti povinné E. V. , zastoupené Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská 24, pro 5 920,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 7445/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2007, č. j. 51 Co 325/2007-21, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 29. 6. 2004, č. j. 33 Nc 7445/2004-11, kterým obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 2. 2000, č. j. 184064/2000-635.1, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 5 920,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 5 920,50 Kč od 24. 7. 1999 do zaplacení, k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda. Uzavřel, že povinná v odvolání nenamítala žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce a že soud při nařízení exekuce nezkoumá, zda povinná svou povinnost splnila dobrovolně.
Povinná v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věcí (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu vytýká, že nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci, především nezkoumal, zda již pohledávku nezaplatila, ačkoliv k tomu nabídla důkazy. Dále uvedla, že ve spise není založen samotný exekuční titul, z čehož dovodila, že oprávněná neunesla důkazní břemeno o jeho existenci. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce (a takovým z obsahového hlediska je i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatelka netvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné, a hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.
V projednávané věci není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje, jak již uvedl odvolací soud pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda právo není prekludováno, případně zda oprávněný prokázal splnění podmínky či vzájemné povinnosti (je-li to, co ukládá titul povinnému, vázáno na splnění podmínky).
Skutečností, že povinná dluh zaplatila, se tedy exekuční soud při nařízení exekuce nezabývá. Tato okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat leda v poměrech §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005, pod č. 101).
Povinná v dovolání rovněž zpochybnila „existenci a řádné předložení exekučního titulu“, tím však uplatnila novou skutečnost, kterou vnesla do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku. Protože v dovolání nové skutečnosti a důkazy nelze uplatnit (§241a odst. 4 o. s. ř.), nemohl dovolací soud k této námitce přihlédnout. Pouze nad rámec uvedeného se konstatuje, že exekuční titul byl oprávněným řádně předložen s návrhem na nařízení exekuce ze dne 3. 6. 2004 a posléze byl soudem vrácen (viz referát na čl. 24 spisu).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelkou uplatněné námitky týkající se dobrovolného splnění vymáhané pohledávky a nezaložení exekučního titulu do spisu jsou zcela bezvýznamné.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu