ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.356.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 356/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného K. R. ELIXÍR, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Tř. 5. května 9/1323, zastoupeného JUDr. Lucií Marešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 32, proti povinným 1. Z. M. , a 2. Ing. J. T. , pro 9.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 10 Nc 7852/2009, o dovolání 2. povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2009, č. j. 14 Co 432/2009-23, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím odvolací soud odmítl odvolání 2. povinného proti usnesení ze dne 4. 3. 2009, č. j. 10 Nc 7852/2009-7 (jímž okresní soud nařídil k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 9.000.000,- Kč s příslušenstvím exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Ondřeje Mareše, soudního exekutora), s tím, že odvolání neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“.
Proti usnesení krajského soudu podal 2. povinný dovolání.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále jen „ o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., z něhož vyplývá, že se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu /vyhlášeným/ vydaným po 1. 7. 2009 projednají a rozhodnou podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu upravujících dovolací řízení ve znění účinném od 1. 7. 2009).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. dále vyplývá, že od 1. 7. 2009 již není přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, potvrzujícímu nebo měnícímu usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce); za potvrzující usnesení je nutno mít z obsahového hlediska i usnesení o odmítnutí odvolání podle §44 odst. 10 zákona .č 120/2001 Sb.
Jestliže v souzené věci odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce dne 22. 7. 2009, dovolání proti tomuto rozhodnutí není již přípustné. Na tom nic nezmění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Nejvyšší soud proto, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu