ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3576.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3576/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, IČ 41197518, adresa pro doručování: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Územní pracoviště Plzeň-město, Plzeň, Jiráskovo náměstí 31, proti povinnému M. Ž. , zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, pro 3.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 73 Nc 838/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. října 2008, č. j. 14 Co 455/2008 - 16, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 2. 2008, č. j. 73 Nc 838/2008 - 3, kterým Okresní soud Plzeň-město nařídil podle vykonatelného platebního výměru Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, OP VZP Plzeň-město ze dne 25. 4. 2007, č. 1340700549, k vymožení částky 3.000,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné určených v příkazu exekutora, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Vendulu Flajšhansovou, Exekutorský úřad Rokycany. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul byl povinnému (za situace, kdy byl a je stále hlášen k trvalému pobytu na adrese, na níž je neznámý a na kterou se oprávněné nepodařilo platební výměr doručit ani náhradním způsobem, a jiné místo, kde se povinný zdržuje, není známo, a povinný jej neuvedl ani ve svém odvolání) doručen veřejnou vyhláškou ze dne 11. 5. 2007, a to v souladu s §26d odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, a §53b zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění; námitku povinného o nedoručení platebního výměru proto neshledal důvodnou.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci, přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, „zda je při doručování písemností veřejnou vyhláškou podle zák. č. 48/1997 Sb. a podle zák. č. 592/1992 Sb. nezbytné ustanovit osobě neznámého pobytu opatrovníka.“ Poukazuje na to, že má v rámci své podnikatelské činnosti provozovnu na adrese K Cihelně 1126, Přeštice, jež je zjistitelná z veřejně přístupných registrů, a pokud by oprávněná využila např. informační server MF ČR ARES, pak by tuto skutečnost „bez problémů zjistila“, navíc dne 4. 10. 2007 mu na uvedenou adresu zaslala vyúčtování. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s námitkou, že mu oprávněná neustanovila opatrovníka, a v této souvislosti uvádí, že podle zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, „doručením písemnosti pomocí veřejné vyhlášky není dotčena povinnost správního úřadu ustanovit účastníku neznámého pobytu opatrovníka podle §16 odst. 2 správního řádu“, a že „byť zvláštní zákony (§53b zák. č. 48/1997 Sb. a §26d zák. č. 592/1992 Sb.) upravují doručování veřejnou vyhláškou pro případy pojistného na zdravotní pojištění“, je třeba uvedené vztáhnout i na doručování veřejnou vyhláškou podle těchto zvláštních zákonů. Domnívá se, že není důvodu pro to, aby pro doručování podle zvláštních předpisů platily benevolentnější podmínky, než podle správního řádu. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12, části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 exekučního řádu přípustné.
Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.
Povinný zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je formálně vykonatelný, a namítá, že oprávněná mu neustanovila jako osobě neznámého pobytu opatrovníka, že nevyužila informační server MF ČR ARES ke zjištění adresy provozovny, na které podniká a na níž mu dne 4. 10. 2007 zaslala vyúčtování. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaných rozhodnutí, včetně postupu orgánu v řízení, jež jejich vydání předcházelo. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003) a soud výkonu rozhodnutí se jimi nezabývá. Otázka, která podle dovolatele činí rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), není způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť právní úprava podle §53b zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002, a podle §26d zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění účinném od 1. 7. 2002, má při doručování písemností přednost před právní úpravou obsaženou v obecných ustanoveních zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, účinného od 1. 1. 2006, která tudíž aplikovat nelze.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu