ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3627.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3627/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavebního bytového družstva Rozvoj Sokolov, se sídlem v Sokolově, Nádražní ul. 42, IČ: 00041254, proti povinnému J. Š. , vyklizením, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 28 E 426/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 30.10.2007, č.j. 14 Co 620/2007-20, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 19.6.2007, č.j. 28 E 426/2007-9, jímž okresní soud nařídil výkon svého rozsudku ze 17.10.2006, č.j. 7 C 299/2006-8, kterým byl povinný zavázán k vyklizení bytu do patnácti dnů ode dne zajištění přístřeší. Odvolací soud uzavřel, že podkladový rozsudek je vykonatelný, a s námitkou povinného, že mu exekuční titul doručen nebyl, se vypořádal závěrem, že „otázka doručení exekučního titulu byla řešena v rámci odvolacího nalézacího řízení, v němž krajský soud odvolání povinného jako opožděné odmítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném do 30.6.2009 ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř. Zásadní právní význam přisuzuje dovolacím soudem dosud neřešené otázce, „jak postupovat, je-li všem účastníkům a okresnímu i odvolacímu soudu zřejmé, že pouze neuplatněním zákonných prostředků v zákonných lhůtách, tj. svou neznalostí a pasivitou, byl ve sporu neúspěšný.“ Podle dovolatele je zřejmé, že „postupoval-li by jiným způsobem, byl by ve sporu s nyní oprávněnou stranou úspěšný.“ Povinný ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., a aniž specifikuje, v čem by naplnění každého z nich mělo spočívat, namítá, že „napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávně vydaného rozsudku, který byl vydán v rozporu se zákonnými mantinely, které upravují vyloučení člena z bytového družstva.“ Vyloučení mu nebylo písemně oznámeno, proto se proti němu nemohl odvolat a nemohl tak napadnout rozhodnutí členské schůze u soudu. V dovolání povinný setrval také na své odvolací námitce, že mu podkladový rozsudek nebyl doručen, jelikož v době jeho doručování se nezdržoval ve svém bydlišti v S., nýbrž u své přítelkyně v bytě jejích rodičů v M.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování, zda je splněn některý ze zákonem předepsaných předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Ve vykonávacím (exekučním) řízení soud není oprávněn přezkoumávat případnou věcnou nesprávnost podkladového rozhodnutí; obsahem rozhodnutí, jehož výkon je navržen, je totiž exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení výkonu (exekuce). V tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí v souladu se standardní judikaturou (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Námitkou nedoručení exekučního titulu povinný uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž je ovšem – má-li být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – k založení přípustnosti dovolání důvodem nezpůsobilým. Odvolací soud ostatně v napadeném rozhodnutí správně konstatoval, že otázka doručení exekučního titulu byla vyřešena v řízení o odvolání povinného proti podkladovému rozsudku, jež bylo pro opožděnost odmítnuto. Tímto pravomocným rozhodnutím nalézacího soudu je soud ve vykonávacím řízení vázán (§159a odst. 4 o. s. ř.).
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; oprávněnému, jenž by jinak měl na jejich náhradu nárok, ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. srpna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu