ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3715.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3715/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných 1) M. E. , a 2) M. E. , obou zastoupených JUDr. Václavem Vachovcem, advokátem se sídlem v Nové Huti, Lesní 113, proti povinnému J. K. , zastoupenému Mgr. Petrem Čechurou, advokátem se sídlem v Plzni, Palackého tř. 1, adresa pro doručování: Plzeň, Nerudova 5, pro 17.896,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 Nc 3966/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna 2008, č. j. 13 Co 183/2008 - 14, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením krajský soud odmítl podle §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), odvolání povinného proti usnesení ze dne 5. 11. 2007, č. j. 9 Nc 3966/2007 - 8, jímž okresní soud nařídil podle §44 odst. 2 exekučního řádu exekuci podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 8. 9. 2006, č. j. 9 C 66/2005 - 79, k uspokojení pohledávky „oprávněného“ ve výši 17.896,- Kč, pro náklady „oprávněného“ v exekučním řízení a pro náklady exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň-jih. Odvolací soud dospěl k závěru, že „povinný ve svém odvolání neuvedl žádné důvody, které by byly rozhodnými pro nařízení exekuce“; jeho námitky o pochybení soudu či zástupců účastníků v nalézacím řízení jsou ve vykonávacím řízení za situace, kdy je dán způsobilý exekuční titul, právně zcela bezvýznamné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním (aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem), v němž opětovně namítá, že byl v nalézacím řízení ze strany advokáta Mgr. Pavla Panošky i samosoudkyně JUDr. Zemanové „vědomě oklamán se záměrem jej značně poškodit a způsobit mu majetkovou újmu“, a v němž současně požádal o ustanovení zástupce k doplnění dovolání.
Usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 15. 4. 2009, č. j. 9 Nc 3966/2007 - 117, byl povinnému ustanoven pro podání dovolání zástupcem advokát, jehož prostřednictvím povinný dovolání doplnil. Přípustnost dovolání dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce „zásadní názor“. Namítá, že exekuční titul byl vydán, aniž soud prvního stupně úplně zjistil skutkový stav věci a aniž se vypořádal s jeho námitkami a s předloženými důkazy, a že ve věci jednala a rozhodla podjatá soudkyně, která mu znemožnila vznášet námitky a která stranila žalovaným. Stejná soudkyně pak „rozhodovala o návrhu na nařízení exekuce z exekučního titulu, který sama vydala“. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně „k novému projednání s tím, že věc bude postoupena dalšímu věcně příslušnému soudu“.
Oprávnění ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedli, že exekuční titul považují za věcně správný a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., část první, zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil. Námitky povinného, že exekuční titul byl vydán, aniž soud prvního stupně v nalézacím řízení zjistil úplně skutkový stav věci, a že ve věci jednala a rozhodla podjatá soudkyně, je v řízení o výkon rozhodnutí zcela bez právního významu. V této fázi řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58). Stejně tak v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62, usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2000 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003) Nejvyšší soud vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí (do exekučního řízení) nepřenášejí.
Rovněž okolnost, že o nařízení exekuce rozhodla soudkyně soudu prvního stupně, která exekuční titul vydala, je irelevantní, neboť není v rozporu se zákonem, aby soudce, jenž podkladové rozhodnutí vydal, následně rozhodoval ve vykonávacím (exekučním) řízení.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a s §130 exekučního řádu není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněným v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu