ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.372.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 372/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné CK HELLAS TOUR s.r.o. , se sídlem v Prostějově, Netušilova 1623/1, IČ 262 52 490, zastoupené JUDr. Taťánou Hyndrichovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Sušilova 1609/8, proti povinné E. S. - CK ADRIA, za účasti soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, Exekutorský úřad Zlín, pro 2.376.927,66 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc 10287/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. srpna 2008, č. j. 66 Co 893/2007 - 181, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2008, č. j. 66 Co 893/2007 - 181, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 2007, č. j. 51 Nc 10287/2003 - 126, rozhodl, že rozdělovaná podstata ve výši 2.613.602,52 Kč se rozděluje tak, že se z ní uspokojují přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši: a) pohledávka LEASING-STAR, spol. s r.o. Teplice jako zástavního věřitele ve výši 916.147,52 Kč k hotovému vyplacení, b) pohledávka oprávněného CK HELLAS TOUR s.r.o. Prostějov k hotovému vyplacení ve výši 1.662.108,16 Kč, a c) pohledávka soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, Exekutorský úřad Zlín, v celkové výši 35.346,84 Kč na nákladech exekuce k hotovému zaplacení (výrok 1.), že pohledávky věřitelů: Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava, VZP ČR, CD Leasing s.r.o. a České spořitelny, a.s., nejsou uspokojeny (výroky 2. - 5.), a dále že věcné břemeno, věcné předkupní právo a zástavní právo zřízené ve prospěch věřitele LEASING-STAR spol. s r.o. Teplice na základě smlouvy ze dne 6. 8. 2003 s právními účinky vkladu práva ke dni 21. 8. 2003 zaniknou dnem právní moci tohoto usnesení (výrok 6. a 7.). Okresní soud tak rozhodl poté, co Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 2. 2007, č. j. 9 Co 1062/2006 - 99, zrušil předchozí usnesení okresního soudu ze dne 12. 1. 2006, č. j. 51 Nc 10287/2003 - 74, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K odvolání pověřeného soudního exekutora Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 8. 2008, č. j. 66 Co 893/2007 - 181, změnil usnesení okresního soudu tak, že rozdělovaná podstata ve výši 2.613.602,52 Kč se rozděluje v tomto pořadí a výši: 1. pohledávka soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, Exekutorský úřad Zlín, na náhradě nákladů exekuce ve výši 479.483,50 Kč k hotovému zaplacení, 2. pohledávka zástavního věřitele LEASING-STAR spol. s r.o. Teplice, ve výši 916.147,52 Kč k hotovému zaplacení, a 3. pohledávka oprávněného CK HELLAS TOUR s.r.o. ve výši 1.217.971,50 Kč k hotovému zaplacení, čímž je rozdělovaná podstata vyčerpána (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi povinnou a společností LEASING-STAR spol. s r.o. (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že náklady soudního exekutora, představující podle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 1. 8. 2005, č. j. 012 EX 1007/03 - 14, částku 479.483,50 Kč, je nutno ve smyslu §68 odst. 2 exekučního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2008) uspokojit v 1. rozvrhové skupině podle §337c odst. 1. písm. a) o. s. ř., a to z důvodu, že po rozhodnutí okresního soudu nabyla účinnosti novela exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb. Podle názoru odvolacího soudu je třeba dovodit nepravou zpětnou účinnost novely exekučního řádu provedené zákonem č. 347/2007 Sb. a je tudíž namístě rozhodnout podle §68 odst. 2 exekučního řádu, a to již ve znění od 1. 1. 2008.
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora má být uspokojena v 1. skupině podle §337 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Poukazuje na to, že exekuční řízení bylo v daném případě zahájeno dne 1. 9. 2003, a namítá, že tudíž není přípustná nepravá zpětná retroaktivita novely exekučního řádu účinné od 1. 1. 2008, neboť zásadně zasahuje do práv občanů na spravedlivý proces. Podle názoru oprávněné měl odvolací soud posoudit pohledávku soudního exekutora s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 tak, že se jedná o náklady, které vznikly fyzické osobě a nikoli státu a které hradí zásadně povinný. Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání - přípustné podle
§237 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. - je důvodné.
Jelikož tzv. zmatečnostní vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř., k nimž je dovolací soud - je-li dovolání přípustné - povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že náklady exekuce se při rozvrhu rozdělované podstaty s ohledem na novelizaci §68 odst. 2 exekučního řádu provedenou s účinností od 1. 1. 2008 zákonem č. 347/2007 Sb. uspokojují v první skupině podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., i když exekuční řízení bylo zahájeno 1. 9. 2003, jak z obsahu spisu vyplývá.
K uvedené otázce Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 a nález téhož soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) uzavřely, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině [§337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů v projednávané věci odchýlit.
Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat §68 zákona č. 120/2001 Sb. již ve znění zákona č. 347/2007 Sb., je tak nesprávný. Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. Olga Puškinová,v. r.
předsedkyně senátu