ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3755.2008.1
Cdo 3755/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné GE Money Multiservis, a.s. se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, IČ 49241150, proti povinnému M. S. toho času neznámého pobytu, zastoupenému opatrovnicí JUDr. Halinou Cibienovou, advokátkou se sídlem v Orlové - Lutyni, Zahradní 1364, pro 14.232,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 127 Nc 1423/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 29. 4. 2008, č. j. 66 Co 357/2008-29, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud s poukazem na ustanovení §44 odst. 10 exekučního řádu (ve znění účinném do 31. 10. 2009) odmítl odvolání povinného proti usnesení z 2. 4. 2007, č. j. 127 Nc 1423/2007-8, jímž okresní soud nařídil exekuci. S odvolací námitkou, že „v exekuci uplatněný úrok má charakter lichvy“ se vypořádal závěrem, že povinný jí zpochybňuje věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož přezkum soudu v exekučním řízení nepřísluší. Zda oprávněná podle hmotného práva nemá nárok na vymáhané plnění z titulu úroku, např. pro rozpor s dobrými mravy, může soud v exekučním řízení posuzovat teprve v řízení o zastavení exekuce. Krajský soud uzavřel, že v odvolání uplatněné námitky z hlediska ustanovení §44 odst. 2 věty druhé exekučního řádu pro nařízení exekuce rozhodné nejsou.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, k němuž připojil „návrh na zastavení exekuce pro její nezákonnost.“ Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že v souzené věci „jde právě o případ, kdy dovolací důvody jsou tak závažné, že zcela zpochybňují nařízení exekuce pro peněžité plnění, kdy jeho nedílnou součástí jsou i smluvené úroky z prodlení, jež s ohledem na svou výši nejsou úroky obvyklými. Byly-li totiž sjednány sazbou 0,10 % z dlužné částky za každý den prodlení, což představuje roční úrok ve výši 36,94 %, má takto dohodnutý úrok (v době, kdy zákonný úrok z prodlení činil 2 %) charakter lichvy a jeho sjednání tudíž bylo v rozporu s dobrými mravy.“ Povinnému by měla být dána „možnost domáhat se zrušení exekučního titulu“, v opačném případě namítá, že „se jedná o vadu exekučního titulu, kdy exekuce nemůže být na jeho základě vykonána a je ze zákona nepřípustná“. Podle jeho názoru „je rozhodnutí o nařízení exekuce nevykonatelné, neboť exekuce nemůže být nařízena a následně vykonána na základě ze zákona neplatného rozhodnutí, i když je tento rozsudek opatřen doložkou právní moci.“ Povinný navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo „podle §39 občanského zákoníku a §242 odst. 3 o. s. ř. v plném rozsahu zrušeno, a aby bylo rozhodnuto, že odvolání z 21. 3. 2008 se vyhovuje, případně, že se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění podmínky, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil. Námitkou, že „výše úroku má charakter lichvy“, zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že soud výkonu rozhodnutí (exekuce) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je podle ustanovení §159a odst. 4 o. s. ř. vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tudíž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2010
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu