ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.3800.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3800/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Povodí Labe, státního podniku , se sídlem v Hradci Králové, Slezském Předměstí, Víta Nejedlého 951/8, IČO 70890005, proti povinnému I. P. , vyklizením a prodejem movitých věcí, pro 9.262,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku, pod sp. zn. 12 E 1/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2009, č. j. 23 Co 360/2009-22, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení z 12. 3. 2009, č. j. 12 E 1/2009-11, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, podal povinný dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle Čl. II Přechodných ustanovení, bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového znění §243c odst. 2 tím není dotčeno. Zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2009.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) po 1. 7. 2009 se projednají a rozhodnou podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu upravujících dovolací řízení ve znění účinném od 1. 7. 2009.
Z ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. plyne, že od 1. 7. 2009 již není dovolání přípustné proti usnesením odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).
Jestliže v souzené věci odvolací soud rozhodl o odvolání povinného 17. 8. 2009, dovolání proti tomuto rozhodnutí již není přípustné. Na tomto závěru nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle něhož je dovolání proti němu (za určitých podmínek) přípustné; takové nesprávné poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky sepisu dovolání advokátem (srov. §241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněnému, který by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. prosince 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu