ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4096.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4096/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné: Shell Czech Republic a.s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/79, IČO 15890554, proti povinnému: RSDr. J. H. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Klíčem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Masarykovo náměstí 2/2, pro 1.847.396,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 Nc 5741/2007, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č. j. 64 Co 223/2008 - 147, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č. j. 64 Co 223/2008 - 147, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. února 2008, č. j. 34 Nc 5741/2007 - 94, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 29. 2. 2008, č. j. 34 Nc 5741/2007 - 94, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrhy povinného na zastavení a na odklad exekuce nařízené na jeho majetek usnesením téhož soudu ze dne 10. 5. 2007, č. j. 34 Nc 5741/2007 - 6, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2008, č. j. 64 Co 354/2007 - 75, podle vykonatelného rozhodčího nálezu Rsp 200/06, vydaného dne 5. 4. 2007 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.847.396,30 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 55.422,- Kč, pro náklady exekuce a pro náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením pověřil JUDr. Markétu Havlíkovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu Praha 3. Tyto návrhy ze dne 9. 7. 2007 a ze dne 14. 1. 2008 povinným odůvodnil tím, že rozhodčí řízení „nemělo právní základ“, že z toho důvodu podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, protože mu nebylo umožněno se v rozhodčím řízení bránit, nebyla mu doručena žaloba, nemohl si zvolit zástupce, že mu rozhodčí nález nebyl doručen, že vymáhaná pohledávka je promlčena, že rozhodčímu řízení bránila překážka litispendence a že se dostal do neřešitelné finanční situace. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady pro zastavení exekuce nebyly splněny, přičemž odvolací námitky povinného, že soud prvního stupně věc posuzoval pouze z formálního hlediska, a v důsledku toho pominul důkazy prokazující, že se nestal skutek, z něhož oprávněná dovozuje svůj nárok, a že povinný uspokojil oprávněnou platbami provedenými již v letech 1998 a 1999, nepovažoval za důvodné, neboť soud při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, a nemůže se zabývat ani případnými procesními vadami, které jeho vydání předcházely. Za správný pokládal městský soud i závěr obvodního soudu o nedůvodnosti námitky promlčení vznesené povinným, neboť bylo-li vymáhané právo přiznáno exekučním titulem vydaným dne 5. 4. 2007, přičemž pohledávka byla splatná do 15 dnů ode jeho doručení opatrovníkovi povinného dne 18. 4. 2007, a byl-li návrh na nařízení exekuce podán u soudu dne 9. 5. 2007, stalo se tak před uplynutím desetileté promlčecí doby podle §110 odst. 1 obč. zák., která počala běžet dne 3. 5. 2007. Odvolací soud přisvědčil i názoru soudu prvního stupně, že v daném případě nebyly splněny ani předpoklady pro odklad exekuce podle §54 odst. 2 exekučního řádu (§266 odst. 2 o. s. ř.), jelikož zastavení exekuce nelze očekávat, a povinným tvrzená nepříznivá finanční situace není důvodem pro její odklad; poukázal rovněž na to, že povinný ani netvrdil, že by v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu požádal o odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, a na to, že podání takového návrhu nemá odkladný účinek.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že v daném případě existují závažné okolnosti, které exekuční titul zpochybňují, a „proto postup soudů považuje za nesprávný“, čímž má „na mysli zejména vady nalézacího řízení a také posouzení důsledků paralelně existujících soudních řízení, které mají přímý vliv na posuzování vykonatelnosti exekučního titulu“. Poukazuje na to, že „protistrana (ať v postavení poškozené v předchozím trestním řízení či oprávněné v tomto řízení) vždy uvádí, že se má jednat o údajné krácení tržeb, ačkoliv povinný byl obžaloby zproštěn pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 2 T 4/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu ze dne 17. 10. 2005, z čehož podle něj vyplývá, že k údajnému krácení tržeb nedošlo. V této souvislosti navrhuje, aby dovolací soud provedl důkaz obsahem trestního spisu a spisu rozhodčího soudu, neboť tzv. rozhodčí smlouva nezakládala jeho pravomoc, naopak ji vylučovala, neboť tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a kromě toho byla oprávněnou vypovězena, což má za následek její zrušení s účinky ex tunc. Proto nebyla dána pravomoc rozhodčího soudu a ani podmínka, že vznikla tzv. rozhodčí smlouva, která „je spatřována v tzv. smlouvě servisní.“ Ujednání v ní obsažené však dovolatel „považuje za neplatné“, neboť „nesplňuje právní podmínky, které jsou vyžadovány.“ Další vady řízení pak dovolatel spatřuje v nesprávném postupu soudu, který - aniž byly splněny procesní podmínky, zejména rozvedené v §29 o. s. ř., se nezabýval tím, že mu v rozhodčím řízení byl ustanoven opatrovník, který s ním nejednal a o věci jej neinformoval; v této souvislosti předložil potvrzení Městské části Praha 6 o tom, že na uvedené adrese je hlášen od 5. 4. 2004, přičemž v daném případě nebylo nebezpečí z prodlení, jak vyžaduje ustanovení §29 o. s. ř. Ze všech těchto důvodů podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Dále namítá, že „měla být shledána důvodnou námitka promlčení, neboť rozhodčí žaloba byla podána dne 8. 3. 2006, ačkoliv ze všech podkladů je patrno, že k tvrzenému skutku mělo dojít údajně v letech 1998-1999“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně zrušil.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, daný tím, že odvolací soud nesprávně a v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu posoudil předpoklady pro zastavení exekuce; dovolání je proto podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale - a o takový případ jde v souzené věci - i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatel v dovolání mimo jiné namítá, že odvolací soud se nezabýval okolností, že mu v rozhodčím řízení byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomu nebyly splněny zákonné předpoklady uvedené v §29 o. s. ř.; touto námitkou povinný zpochybnil formální vykonatelnost exekučního titulu.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že oprávněná se návrhem, doručeným soudu prvního stupně dne 9. 5. 2007, domáhala nařízení exekuce na majetek povinného podle rozhodčího nálezu Rsp 200/06, vydaného dne 5. 4. 2007 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, k uspokojení pohledávky v celkové výši 1.902.818,30 Kč. Tímto rozhodčím nálezem bylo žalovanému (povinnému) uloženo zaplatit žalobci (oprávněné) částku 1.847.396,30 Kč a na nákladech řízení částku 55.422,- Kč, vše do 15 dnů ode dne doručení tohoto nálezu; dalším jeho výrokem bylo vysloveno, že tento rozhodčí nález je konečný a závazný, že doručením oběma stranám nabývá účinku pravomocného soudního rozsudku a je soudně vykonatelný (§28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění). Z odůvodnění rozhodčího nálezu se dále podává (viz bod 16), že „vzhledem k opakovanému nevyzvednutí písemností zaslaných na poslední známou adresu žalovaného a vzhledem k tomu, že si žalovaný nezvolil právního zástupce ani zmocněnce k přijímání písemností, byl žalovanému usnesením Rozhodčího soudu ze dne 27. 10. 2006 ve smyslu §9 odst. 7 Řádu RS ustanoven opatrovník k přijímání písemností JUDr. Michal Růžička, CSc.“. Podle §9 odst. 7 Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR pro vnitrostátní spory, jestliže se nepodařilo doručit na poslední známou adresu účastníka, který nezvolil ani právního zástupce, ani zmocněnce k přijímání písemností, může mu předseda Rozhodčího soudu jmenovat opatrovníka k přijímání písemností. Den doručení opatrovníkovi se považuje za den doručení adresátu, jemuž byl ustanoven opatrovník k přijímání písemností.
Podle §40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem vykonatelný rozhodčí nález. To, zda podkladový titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální), zkoumá soud před nařízením exekuce. Není přitom omezen údaji vyplývajícími z potvrzení o vykonatelnosti, jímž titul opatřil orgán, který ho vydal, ale je oprávněn správnost potvrzení o vykonatelnosti přezkoumat (§41, §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., §275 odst. 2 o. s. ř.). Vykonatelnost - v jednotě obou aspektů - lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění exekucí (výkonem rozhodnutí); nevykonatelnost titulu je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena [§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Otázkou doručování rozhodčích nálezů se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1612/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2008 pod poř. č. 2, v němž dospěl k závěru, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§45 a násl. o. s. ř.). Je tomu tak proto, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení (§19 odst. 1, 2 a §13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Stranám (rozhodcům) je umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesením v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. §23, §24 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu §27 zákona č. 216/1994 Sb. Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení (srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1592/2006, sp. zn. 20 Cdo 2726/2006, sp. zn. 20 Cdo 1987/2006, sp. zn. 20 Cdo 3074/2006 a sp. zn. 20 Cdo 177/2007).
Podle §29 odst. 3 o. s. ř. může předseda senátu, neučiní-li jiná opatření, účastníkovi, jehož pobyt není znám, ustanovit opatrovníka. Tento opatrovník účastníka v řízení zastupuje, jemu se také doručují písemnosti s řízením související. V souzené věci však povinný opatrovníkem v uvedeném smyslu zastoupen nebyl, pouze mu byl ustanoven opatrovník pro přijímání písemností, kterého však ze způsobu jeho ustanovení nelze považovat ani za zástupce pro doručování ve smyslu §45e o. s. ř. Na základě těchto úvah lze uzavřít, že povinnému rozhodčí nález účinně doručen nebyl, a proto není ani vykonatelný (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2103/2007).
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu, ve znění účinném do 30. 10. 2009, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným.
Jelikož předmětný rozhodčí nález - jak je shora uvedeno - se dosud nestal vykonatelným, není závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro zastavení exekuce nebyly splněny, správný. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu