ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.412.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 412/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného S. b. d. V ., proti povinným 1. J. T ., a 2. A. T. , zastoupené advokátkou, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 Nc 10734/2006, o dovolání 2. povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 15. 5. 2007, č. j. 66 Co 307/2007-29, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 31. 1. 2007. č. j. 53 Nc 10734/2006-12, jímž soud prvního stupně návrh na nařízení exekuce vyklizením bytu (s odůvodněním, že je předčasný, jelikož výzva k vyklizení bytu neobsahovala sdělení, zda a kde je zajištěno přístřeší) zamítl, tak, že exekuci nařídil a jejím provedením pověřil navrženého soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že okolnost, zda oprávněný povinným zaslal výzvu k vyklizení bytu, v níž řádně specifikoval zajištění přístřeší, není pro posouzení počátku běhu lhůty k vyklizení právně významná. Lhůta podle §160 odst. 3 o. s. ř. počíná běžet již ode dne samotného zajištění stanovené bytové náhrady. Byla-li tedy 3.10.2006 pro povinné oprávněným zajištěna odpovídající bytová náhrada ve formě přístřeší (o čemž nepochyboval ani okresní soud a což nezpochybnili ani povinní), titulem stanovená patnáctidenní lhůta k vyklizení, počítaná od zajištění přístřeší, ke dni zahájení exekučního řízení, tj. k 15.11.2006 uplynula a rozsudek tak je formálně vykonatelný (§161 odst. 1 o. s. ř.). Oprávněný navíc povinným spolu s výzvou k vyklizení bytu z 10.10.2006 zaslal i dohodu o zajištění přístřeší, uzavřenou s třetí osobou, a povinní tak byli o zajištěném přístřeší dostatečně informováni, měli tedy možnost ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce předmětný byt vyklidit. Po zjištění, že závěr okresního soudu o nedostatku formální vykonatelnosti exekučního titulu není správný, se odvolací soud zabýval otázkou, zda jsou splněny i ostatní podmínky pro nařízení exekuce a v tomto směru dospěl ke kladnému závěru.
V dovolání 2. povinná (kromě toho, že bez specifikace ohlašuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že okolnost, zda povinné (ne)byla doručena „informace“ o zajištění přístřeší (odvolací soud však výslovně uvádí „výzva“ k vyklizení), je pro posouzení počátku běhu lhůty k vyklizení bez právního významu. Dovolatelka považuje zajištění přístřeší za právní úkon směřující od pronajímatele k nájemci a podle jejího názoru se takovýto úkon stává perfektním až ve chvíli, kdy dojde nájemci jakožto jeho adresátovi. Tento úkon je sice založen na dohodě pronajímatele a dalšího subjektu o možném poskytnutí přístřeší, spočívá však ve vztahu pronajímatele a nájemce. Dovolatelčin názor je podle ní podepřen i samotnou konstrukcí lhůty k vyklizení. Pokud by se její běh počítal od okamžiku dohody pronajímatele s poskytovatelem přístřeší, nikoli tedy od okamžiku doručení informace o zajištění přístřeší, mohla by tato lhůta uplynout, aniž by ten, v jehož prospěch byla určena, o jejím běhu vůbec věděl, a mohla by být zcela bez jeho zavinění zmařena například tak, že by nájemci pronajímatel vznik dohody o poskytnutí přístřeší vůbec neoznámil. Pronajímatel by tak měl zcela k dispozici jak samotnou existenci této lhůty vůči nájemci, tak její délku, kdy by délka lhůty určené zákonem nájemci k vyklizení bytu na 15 dní, byla libovolně pronajímatelem zkracována podle toho, kdy se rozhodne existenci dohody o zajištění přístřeší oznámit nájemci. Samotná existence povinnosti zajistit přístřeší by za těchto podmínek byla zpochybněna, protože by se nájemce o zajištění přístřeší nemusel nikdy dozvědět a splnění povinnosti zajistit přístřeší by se mohlo změnit ve formální úkon pronajímatele, který by pouze uzavřel s třetím subjektem fiktivní dohodu o zajištění přístřeší a tato by nemusela mít žádnou faktickou náplň, jelikož by pronajímatel věděl, že přístřeší – protože se o něm nájemce vůbec nedozví – nebude nikdy využito. Aby byl právní úkon kompletní a aby byla naplněna fikce ustanovení §160 odst. 3 o. s. ř., musí tento úkon dojít nájemci, což se v souzené věci nestalo. V řízení před soudem prvního stupně nebylo ani prokázáno tvrzení oprávněného, že spolu s výzvou k vyklizení bytu zaslal povinným i dohodu o zajištění přístřeší, a tedy, že povinní byli o zajištění přístřeší dostatečně informováni a měli tak možnost ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce předmětný byt vyklidit. Samotné zaslání dohody uzavřené mezi pronajímatelem a třetím subjektem však podle dovolatelky tuto povinnost také neřeší, jelikož ze samotného faktu, že tato dohoda byla uzavřena, nevyplývá ani to, že se jedná o přístřeší určené právě nájemci.
Dovolání, přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V daném případě však napadené rozhodnutí na posouzení, zda byla povinné zaslána (doručena) výzva k vyklizení bytu obsahující specifikaci bytové náhrady – přístřeší, nespočívá. Odvolací soud totiž návrhu na nařízení exekuce vyhověl nikoli proto, že otázku zaslání (doručení) výzvy k vyklizení obsahující specifikaci přístřeší pokládal za irelevantní, nýbrž proto, že podmínky předepsané ustanovením §343 odst. 1 o.s.ř. považoval po provedeném dokazování za splněné, a tudíž podkladový rozsudek z 21.2.2002, č.j. 60 C 203/2001-26, za vykonatelný.
Námitkou, podle níž nebylo prokázáno tvrzení oprávněného, že spolu s výzvou k vyklizení bytu povinným zaslal dohodu o zajištění přístřeší, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost hodnocení důkazů; to však není úspěšně napadnutelné žádným z (ustanovením §241a odst. 2, 3 o.s.ř.) taxativně vymezených dovolacích důvodů. Kromě toho ovšem tato námitka nemá oporu v obsahu spisu, jelikož z protokolu o jednání u okresního soudu z 31.1.2007 (č.l. 10) plyne, že k důkazu byl kromě obsahu spisu nalézacího soudu čten také originál dohody o zajištění přístřeší z 3.10.2006 a výzvy k vyklizení bytu z 10.10. téhož roku, adresované povinným, včetně doručenek, a že k těmto listinným důkazům neměla 2. povinná připomínky. Tomuto dokazování pak odpovídá skutkový závěr odvolacího exekučního soudu, na němž nelze v dovolacím řízení již nic měnit.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se 2. povinné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu