ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4473.2008.2
sp. zn. 20 Cdo 4473/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné KOSMOPOL spol. s r.o. , se sídlem v Kopřivnici, Havlíčkova 497, IČ 19014651, zastoupené JUDr. Hedvikou Štecherovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Přívoze, Orebitská 1121/1, proti povinnému D. M. , prodejem nemovitostí, pro částky 1.800.000,- Kč s příslušenstvím, 396.750,- Kč s příslušenstvím, 100.000,- Kč s příslušenstvím a 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 817/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30. 5. 2008, č. j. 10 Co 1388/2007-459, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30. 5. 2008, č. j. 10 Co 1388/2007-459, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně z 25. 9.2007, č. j. 50 E 817/1998-356, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. 9. 2007, č. j. 50 E 817/98-356, jímž okresní soud udělil příklep vydražiteli Ing. M. P. ke spoluvlastnickým podílům na tam specifikovaných nemovitostech. S odvolací námitkou povinného, že dražba neměla s ohledem na ustanovení §16 odst. 1zákona č. 119/2001 Sb. proběhnout, jelikož v exekučním řízení vedeném u téhož okresního soudu pod sp. zn. 53 Nc 1369/2004 vydal dne 20. 9. 2007, tedy před dražebním jednáním, soudní exekutor Mgr. Jiří Král exekuční příkaz č. j. 043 EX 1196/04-22 o prodeji podniku povinného ve prospěch oprávněné Real Partner, s.r.o., se krajský soud vypořádal závěrem, že „v daném případě nedochází k souběhu ve smyslu zákona č. 119/2001 Sb., jelikož v předmětném řízení byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podán 8. 4. 1998, zatímco pozdější exekuce byla nařízena 8. 9. 2004, takže exekuční příkaz vydaný na základě usnesení o jejím nařízení již průběh daného výkonu rozhodnutí nemůže nijak ovlivnit.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. e), odst. 2 o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že je v něm řešena otázka, zda „do doby vydání usnesení o příklepu /včetně právní moci tohoto usnesení/ soudním exekutorem vydaný příkaz o prodeji podniku zakládá zákonnou povinnost přerušení již nařízeného výkonu, který je vydáním usnesení o příklepu teprve završen, resp. uzavřen“) povinný s poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ i b/ o. s. ř. namítá, že udělením příklepu „bylo řízení na úrovni soudů obou stupňů postiženo vadou, jejímž důsledkem je nesprávné posouzení věci, které ve svém důsledku vedlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci“. Za klíčovou považuje povinný skutečnost, že „předmětné a vydražené nemovitosti patřily do souboru (mj.) hmotných složek jeho podnikání, patřily k předmětnému podniku, byly jeho součástí ve smyslu ustanovení §5 obchodního zákoníku a §16 odst. 2 zákona č. 119/2001 Sb.“ Podle jeho názoru tedy došlo k tomu, že zmíněné nemovitosti byly z daného podniku „vyčleněny“ a vydraženy ve prospěch jiného oprávněného, ač byl okresní soud před konáním dražby o vydání exekučního příkazu přípisem exekutora upozorněn.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání, „případně potvrzení napadeného usnesení odvolacího soudu“, s odůvodněním, že pouhé vydání exekučního příkazu samo o sobě podmínku přerušení dříve nařízených exekucí nezakládá, pokud zároveň není alespoň tvrzeno (což se stalo teprve v dovolání), případně doloženo, že dražené nemovitosti patří k podniku povinného.
Nejvyšší soud, který věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. e/, odst. 2 o. s. ř.), daný tím, že otázka vlivu exekuce prodejem podniku na jiné výkony rozhodnutí je v něm řešena v rozporu s judikaturou (viz usnesení z 18. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4463/2007, v němž Nejvyšší soud dovodil, že přistoupil-li exekutor k dražbě nemovitostí, ačkoli exekuce jejich prodejem byla ze zákona přerušena, došlo při nařízení dražby k porušení zákona).
Dovolání je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., které by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu zejména závěr odvolacího soudu, že „v daném případě nedochází k souběhu ve smyslu zákona č. 119/2001 Sb., jelikož v předmětném řízení byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podán 8. 4. 1998, zatímco pozdější exekuce byla nařízena 8. 9. 2004, takže exekuční příkaz vydaný na základě usnesení o jejím nařízení již průběh daného výkonu rozhodnutí nemůže nijak ovlivnit.“
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale také – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §338zn odst. 1 o. s. ř. nařízením výkonu rozhodnutí prodejem podniku se odkládá provedení již nařízených výkonů rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí patřících k podniku a výkonů rozhodnutí přikázáním k podniku patřících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu. Oprávnění z těchto výkonů rozhodnutí se považují za věřitele uvedené v §338s, aniž by bylo potřebné pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže vymáhaná pohledávka nepatří k podniku.
Podle ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř. (jež se podle §69 zákona č. 120/2001 Sb. přiměřeně užije i při exekuci prodejem nemovitostí) odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ustanovení §219a (o zrušení rozhodnutí prvního stupně) se nepoužije.
Nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku se vztahuje ze zákona na všechny věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze tomuto účelu sloužit mají. Z tohoto důvodu nemohou být v jiných exekučních řízeních zpeněžovány věci, práva a jiné majetkové hodnoty, i když tato řízení byla zahájena dříve než výkon rozhodnutí prodejem podniku, neboť by tím mohlo dojít ke snížení ceny podniku. Výjimkou je výkon rozhodnutí odepsáním z účtu u peněžního ústavu, který lze samostatně provést, i když účet patří k podniku, neboť peněžní prostředky na účtu patří do rozdělované podstaty a jsou z nich uspokojovány pohledávky věřitelů povinného.
Při střetu výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem podniku s výkony rozhodnutí prodejem movitých věcí, nemovitostí a přikázáním jiných pohledávek než z účtu patřících k podniku, dává zákon přednost výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem podniku. Stanoví proto, že dnem nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku (jemuž je naroveň postaveno vydání exekučního příkazu k prodeji podniku) se odkládá provedení již nařízených výkonů rozhodnutí prodejem movitých věcí, nemovitostí a přikázáním pohledávek (jiných než z účtu u peněžního ústavu) patřících k podniku. O odkladu nařízených výkonů rozhodnutí soud nerozhoduje, neboť k němu dochází ze zákona.
Oprávnění z těchto výkonů rozhodnutí nemusí vymáhanou pohledávku do výkonu rozhodnutí prodejem podniku přihlásit, neboť se považují ze zákona za věřitele, kteří přihlásili své pohledávky podle §338s, a to i v případě, že pohledávka, pro niž se výkon rozhodnutí vede, nepatří k podniku (viz též Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck 2009, 2654 s).
Z uvedeného plyne, že udělením příklepu dne 25. 9. 2007, tedy poté, co byl dne 20. 9. 2007 vydán příkaz k provedení exekuce prodejem podniku, došlo při provedení dražby k porušení zákona ve smyslu §336k odst. 3 o. s. ř., a to jeho ustanovení §338zn odst. 1 (jež – viz výše – hovoří o odložení provedení již nařízených výkonů rozhodnutí).
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání (poukazujícího – ostatně nesprávně – na ustanovením §16 odst. 2 zákona č. 119/2001 Sb.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení (v němž nebude možno pominout skutečnost, že usnesením soudního exekutora č. j. EX 1196/04-34 byl dne 25. 11. 2008 /č. l. 485/, tedy teprve v průběhu tohoto dovolacího řízení, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem podniku z 20. 9. 2007, č.j. 043 EX 1196/04-22, zrušen).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. října 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu