ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4517.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4517/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. P. K. , správce konkurzní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrního družstva, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Kostelní 23, IČO: 65138058, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné – Fryštátě, K. Sliwky 126/18, proti povinnému J. K. , o zaplacení částky 1.250,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 1062/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 31. 3. 2008, č. j. 66 Co 260/2008-33, takto:
Dovolání, pokud směřovalo do výroku usnesení z 31. 3. 2008, č. j. 66 Co 260/2008-33, jímž krajský soud zrušil usnesení Okresního soudu v Ostravě z 12. 10. 2007, č. j. 93 E 1062/2002-22, a řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí zastavil, se zamítá .
Jinak, tj. pokud směřovalo do výroků o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího, se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného zrušil usnesení z 12. 10. 2007, č. j. 93 E 1062/2002-22, (jímž okresní soud podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil exekuci a povinného zavázal k náhradě nákladů řízení), řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí s poukazem na ustanovení §103 a §104 odst. 1 větu první o. s. ř. zastavil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a k náhradě nákladů odvolacího řízení zavázal oprávněného.
Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že povinný poukázal částku 1.250,- Kč k rukám zástupce oprávněného již dne 17. 7. 2002, tedy před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Ohledně této částky (jistiny) byl výkon usnesením z 23. 6. 2005, č. j. 93 E 1062/2002-8, zastaven. Další částky – včetně úroku z prodlení z částky 1.250,- Kč za dobu od 21. 9. 1999 do 19. 7. 2002 ve výši 389,- Kč – byly povinným plněny v průběhu nařízeného výkonu. Jestliže pak v průběhu výkonu rozhodnutí povinný svou pohledávku zcela uhradil, je tím vykonávací řízení bez dalšího skončeno. Neběží-li žádný výkon rozhodnutí, nelze z důvodu nedostatku podmínky řízení o zastavení výkonu rozhodnutí rozhodovat, jelikož zastavení výkonu podle §268 o. s. ř. přichází v úvahu jako jiný způsob skončení výkonu jen v případě, kdy tento výkon probíhá. Podal-li oprávněný v této procesní situaci návrh na zastavení výkonu, pak okresní soud o takovém návrhu nemohl rozhodnout jinak, než řízení o tomto návrhu zastavit, a to pro nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že soud již nemohl rozhodnout o návrhu na zastavení výkonu za situace, kdy výkon již byl realizován.
V dovolání, jímž napadl usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu, oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Odvolací soud podle jeho názoru pochybil, dospěl-li k závěru, že výkon rozhodnutí zanikl úplným zaplacením pohledávky v rámci výkonu rozhodnutí; nesprávně totiž přiřadil jednotlivé platby na plnění dílčích závazků povinného zejména tak nesprávně dospěl k závěru, že jistina byla uhrazena již 19. 7. 2002. Má-li totiž povinný více dílčích závazků a neurčí-li při svém plnění, který závazek hradí, je nutno platbu vztáhnout nejprve na příslušenství a teprve poté na jistinu. Příslušenstvím pohledávky jsou kromě úroku z prodlení také náklady řízení, plnění je proto potřeba vztáhnout nejprve na náklady nalézacího řízení, řízení vykonávacího a úrok z prodlení a teprve po úplné úhradě tohoto příslušenství na samotnou jistinu. Správně tedy měl odvolací soud podle dovolatelova názoru uzavřít, že povinný zaplatil na jistinu teprve dne 31. 8. 2007, a to jen částečně, přičemž k tomuto dni činí kapitalizovaný úrok z prodlení 1.093,- Kč, nikoli tedy 389,- Kč, jak vypočetl odvolací soud při nesprávné úvaze, že jistina byla zaplacena již 19. 7. 2007. V takovém případě v rámci výkonu rozhodnutí k úplnému zaplacení pohledávky nedošlo, když část jistiny a úroku z prodlení zůstává nadále neuhrazena, vykonávací řízení tedy vymožením pohledávky nezaniklo, nýbrž stále běželo a tudíž byly splněny podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí k návrhu oprávněného ve smyslu §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (část první, čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že řízení je nutno z důvodu nedostatku podmínky řízení pro zánik výkonu jeho provedením podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavit
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dne 25. 9. 2007 bylo soudu doručeno podání označené (č. l. 21) datem 21. 9. 2007, jímž oprávněný navrhl, aby „ výkon rozhodnutí byl zastaven“ . Z doslovného znění tohoto návrhu, neobsahujícího údaj, že by mělo jít o částečné zastavení výkonu, a tím méně určení, do jaké částky by měl být výkon (částečně) zastaven, nelze dovodit závěr jiný než ten, že výkon rozhodnutí měl být zastaven zcela; soud prvního stupně tedy ani neměl možnost jinou než návrhu na úplné zastavení výkonu zcela vyhovět, což také s odkazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. učinil. Případné odvolání (jež by ovšem stejně muselo být jako subjektivně nepřípustné odmítnuto, jelikož návrhu bylo vyhověno v plném rozsahu), odůvodněné tvrzením, že alespoň část jistiny vymáhané pohledávky či jejího příslušenství nebyla zaplacena, oprávněný nepodal.
Oprávněný je svým návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí vázán; tento procesní úkon nemůže vzít zpět, může jej však odvolat, dojde-li odvolání soudu nejpozději současně s návrhem na zastavení (§41a odst. 4 o. s. ř.). O takový případ však v souzené věci nejde; naopak, oprávněný – v rozporu s obsahem návrhu na zastavení výkonu – teprve v dovolání nově tvrdí, že „kapitalizovaný úrok z prodlení nečiní 389,- Kč, nýbrž 1.093,- Kč“, a že „v takovém případě v rámci výkonu nedošlo k úplnému zaplacení pohledávky, když část jistiny a úroků z prodlení zůstává nadále neuhrazena...“. Jak však plyne z ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř., v dovolání uplatnit nové skutečnosti nelze (novými skutečnostmi jsou všechny skutečnosti, které nebyly uplatněny nejen /za podmínek uvedených v §205a a 211a o. s. ř./ v řízení před odvolacím soudem, ale také v řízení před soudem prvního stupně, o kterýžto posléze uvedený případ jde v souzené věci).
Protože uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. naplněn nebyl, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Pokud dovolání směřovalo (i) do výroků o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího, není v této části přípustné. Přípustnost podle ustanovení §238, §238a ani §239 o. s. ř. není dána proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Oprávněný procesně úspěšný nebyl (ve zbytku bylo dovolání odmítnuto), ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 (§146 odst. 3) o. s. ř. by tedy měl povinnému nahradit náklady dovolacího řízení; protože u něj žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2010
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu