ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.459.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 459/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku města Brna, a.s. , se sídlem v Brně, Hlinky 151, IČ 255 08 881, zastoupeného Mgr. Ondřejem Adametzem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 12, proti povinné M. M., zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mezírka 1, pro 1.012,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 105 Nc 20777/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. října 2008, č. j. 20 Co 309/2008 - 30, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinné změnil usnesení ze dne 25. 2. 2008, č. j. 105 Nc 20777/2007 - 22, jímž Městský soud v Brně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 5. 11. 2007, č. j. 105 Nc 20777/2007 - 3, tak, že exekuci podle §268 odst. 1 písm. g), odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), částečně zastavil pro částku 1.612,- Kč, a jinak je potvrdil. Odvolací soud dovodil, že ustanovení §55a exekučního řádu nevylučuje částečné zastavení exekuce, a protože povinná po jejím nařízení uhradila z volné ruky pohledávku s příslušenstvím ve výši 1.612,- Kč, byly předpoklady pro částečné zastavení exekuce v tomto rozsahu splněny; exekuce tak nadále bude vedena jen k vymožení nákladů exekuce, které povinná dosud neuhradila.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jež podle jeho obsahu směřuje proti výroku, jímž usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno, a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že náklady exekuce a odměnu soudního exekutora nemohla uhradit, neboť neznala jejich výši, jelikož soudním exekutorem nebyly dosud vyčísleny. Exekuční příkaz dosud nebyl vydán a povinná tak neměla možnost se seznámit s výší nákladů exekučního řízení, které soudní exekutor požaduje. S jeho zprávou o výši těchto nákladů, kterou vyžádal soud prvního stupně, nebyla seznámena a nemohla se tak vyjádřit k jejich přiměřenosti, kterou soud prvního stupně nepřezkoumával; v tomto postupu spatřuje povinná vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále uvedla, že s výší exekutorem požadovaných nákladů nesouhlasí, neboť celou dlužnou částku uhradila ještě před tím, než pověřený exekutor ve věci provedl jakýkoliv úkon (s výjimkou doručení návrhu na nařízení exekuce). Požaduje-li tedy exekutor náklady ve výši 4.165,- Kč, ačkoliv mu ve skutečnosti žádné nevnikly, je tento jeho požadavek v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak odměna exekutora ve výši 3.570,- Kč není odpovídající, neboť v případě dobrovolné úhrady jsou dány podmínky pro její snížení na 50 %. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo v uvedeném rozsahu zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání napadeného potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že nejsou-li zaplaceny náklady exekuce, soud exekuci na návrh účastníků nezastaví (§55a exekučního zákona, ve znění účinném do 31. 10. 2009), je v souladu s výslovným zněním tohoto ustanovení. Důvody, pro které dovolatelka dosud náklady exekuce nezaplatila, jsou bez právního významu.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá v napadeném potvrzujícím výroku po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (srov. 242 odst. 3 o. s. ř.). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle §87 a násl. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu