ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.4957.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4957/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Z.K. , zastoupeného JUDr. Vladimírou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Lidicích, Josefa Stříbrného 57, proti povinnému P. H. , zastoupenému JUDr. Maríí Stodolovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Radhošťská 24, o návrhu na nařízení exekuce k vymožení nároku na vydání klíčů, předání bytu a na vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 2180/2007, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2008, č. j. 39 Co 489/2007 - 24, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 3. 5. 2007, č. j. 49 Nc 2180/2007 - 11, nařídil exekuci podle vykonatelného rozhodnutí téhož soudu ze dne 4. 3. 2005, č. j. 16 C 18/2004 - 90, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 12. 2006, „č. j. 16 C/2004 - 118,“ a to k „vymožení přisouzených nároků oprávněného na vydání klíčů od vstupních dveří do bytu (ve výroku tohoto usnesení specifikovaného), předání tohoto bytu oprávněnému a vydání věcí (ve výroku tohoto usnesení označených)“ a dále k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněného určených exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka, Exekutorský úřad Praha 2.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 6. 2008, č. j. 39 Co 489/2007 - 24, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném „výroku o nařízení exekuce k vymožení povinnosti povinného vydat klíče od bytu a předat tento byt oprávněnému“ potvrdil. Odvolací soud k námitce povinného, že vzhledem k nedílnosti práva společného nájmu bytu manželky povinného není možné, aby se soudní výkon rozhodnutí vyklizením bytu týkal jen jednoho z nich, dovodil, že v projednávané věci je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu [§40 odst. 1 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb.], které zavazuje k povinnosti toliko povinného, a že ani za situace, že by se jednalo o závazek vzniklý za trvání manželství, soud při rozhodování o nařízení exekuce tuto skutečnost nezkoumá a ani zkoumat nemůže, neboť způsob provedení exekuce určuje výlučně exekutor v exekučním příkazu (§47 odst. 1, §58 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž stejně jako v odvolání poukazuje na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. 7 Co 872/92, jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, a má za to, že „s ohledem na odchýlení se odvolacího soudu od ustálené judikatury má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a to, zda lze připustit, aby byla stanovena povinnost vyklidit byt ve společném nájmu manžely, pouze jednomu z nich a to s ohledem na právo manželů žít a bydlet spolu“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že judikatura, o níž je dovolání opřeno, na exekuční titul ani na napadená usnesení nedopadá, a současně poukázal na skutečnost, že dovolatel povinnosti uložené exekučním titulem splnil. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) k závěru, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a neshledal je přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Otázka, „zda lze připustit, aby byla stanovena povinnost vyklidit byt ve společném nájmu manžely pouze jednomu z nich“, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá, neboť v posuzované věci nebyla povinnost vyklidit byt exekučním titulem uložena. S ohledem na to nedopadá na danou věc usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. 7 Co 872/92, ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, na něž poukazuje povinný v dovolání, a která řeší otázku exekuce vyklizením bytu ve společném nájmu manželů.
Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá z hlediska námitek uplatněných v dovolání po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu