ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5147.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5147/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1404/4, proti povinnému P. Z. , t.č. ve věznici MS Valdice, zastoupenému JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, pobočné pracoviště v Mělníku, nám Karla IV. 144, pro částku 2.769,46 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 Nc 3034/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 20.5.2008, č.j. 22 Co 233/2008-72, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8.1.2008, č. j. 1 Nc 3034/2005-55, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením ze 16.5.2005, č. j. 1 Nc 3034/2005-5. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že o zastavení exekuce lze rozhodnout pouze z důvodů taxativně uvedených v zákoně. K zastavení exekuce proto, že výtěžek jejího provedení nebude vyšší než náklady a že tedy pohledávka oprávněného nebude uspokojena ani zčásti, přistoupí soud tehdy, jestliže to ukazuje průběh exekuce. Pouze na základě porovnání výše pohledávky s výší nákladů exekuce a tvrzení povinného, že ve výkonu trestu, který potrvá do roku 2021, není pracovně zařazen, k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce, dospět nelze. Další odvolací námitky povinného nejsou pro posouzení důvodů pro zastavení exekuce právně významné.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. (má za to, že dovolání je přípustné podle tohoto ustanovení i bez splnění podmínky zásadního významu právní stránky rozhodnutí), povinný bez specifikace dovolacího důvodů uvádí, že „již v předcházejících podáních namítal nesprávnost doručování, a že tato námitka se vztahovala nejen na doručení usnesení o nařízení exekuce, nýbrž i ke způsobu doručení exekučního titulu. Správné doručení exekučního titulu má přímý vliv na posouzení vykonatelnosti rozhodnutí.“ Jestliže soud učinil skutkové zjištění, že od 4. 3. 2000 byl trvale ve výkonu trestu odnětí svobody, pak je zřejmé, že také exekuční titul vydaný 18. 6. 2002 mu měl být doručen do věznice (jeho skutečný pobyt byl zjistitelný z evidence vazeb a trestů); nestalo-li se tak, nemohlo jít o řádné doručení a „návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tak mělo být vyhověno.“
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s .ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán (jinou výtku než popsanou ve druhém odstavci odůvodnění tohoto usnesení dovolání neobsahuje) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Povinný, vycházející z mylného předpokladu, že dovolání je přípustné, aniž by napadené rozhodnutí muselo mít zásadní právní význam (k povinnosti dovolatele označit otázku zásadního právního významu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004 pod poř. č. 132) však ve skutečnosti takový dovolací důvod vůbec neuplatňuje. Odvolacímu soudu pouze (navíc nově, a tedy z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. nepřípustně) vytýká, že jeho odvolací námitka nesprávnosti písemností doručovaných mu v exekučním řízení se týkala i vadně doručeného exekučního titulu, a že v tomto směru se jí odvolací soud nezabýval. Toto tvrzení však předně nemá oporu ve spise, jelikož ani z návrhu na zastavení exekuce (podání ze 17. 9. 2006 a z 10. 3. 2007 /č. l. 11, 25/) ani z odvolání (podání z 19. 2. a z 9. 4. 2008 /č. l. 62, 67/) neplyne, že by napadal nesprávnost či vadnost doručování exekučního titulu (ani taková námitka by ovšem způsobilá vést k závěru o přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí nebyla); jeho námitky se vždy týkají pouze doručování usnesení o nařízení exekuce. Naopak v doplnění odvolání z 9. 4. 2008 (č. l. 67) výslovně uvádí, že „rozsudek mu byl řádně doručen,“ a v návrhu na zastavení exekuce na č. l. 11 exekuční titul výslovně kvalifikuje jako „vykonatelný rozsudek.“
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – aniž se mohl zabývat správností napadeného rozhodnutí z jiných, v dovolání neobsažených hledisek, podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu