ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5194.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5194/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné M. Z. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Radilem, advokátem se sídlem v Praze, Liborova 405/14, proti povinné H. M. , zastoupené JUDr. Janem Bartošem, CSc., advokátem se sídlem v Praze, Sámova 11, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc 245/2008, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 26. 9. 2008, č. j. 13 Co 422/2008-51, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 28. 3. 2008, č. j. 20 Nc 245/2008-28, jímž obvodní soud nařídil exekuci vyklizením bytu; uzavřel, že dovolání, jímž povinná napadla exekuční titul, nemá suspenzivní účinky a „proto nemá vliv na právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku a ani nemůže být samo o sobě důvodem pro povolení odkladu provedení exekuce“. Ostatní výhrady povinné „se týkaly vykonávaného rozsudku soudu prvního stupně, a bylo na ně místo v nalézacím řízení, nikoli již v tomto řízení vykonávacím.“
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (aniž však vysvětluje, v čem má mít napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam), povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v tom, že městský soud, neakceptoval-li její odvolací námitku, že proti exekučnímu titulu podala dovolání, v němž mimo jiné navrhla odklad jeho vykonatelnosti, nevzal v úvahu „fakticky ireverzibilní povahu exekučního rozhodnutí o vyklizení bytu, zejména pokud předmětný byt bude pronajat jinému nájemci.“ Tímto je podle ní „naplněn důvod ve smyslu §268 odst. 1 písm. h), totiž že výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je zde jiný důvod, pro který nelze rozhodnutí vykonat.“
Oprávněná navrhla odmítnutí popř. zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá) v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Dovolatelka sice napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Je výrazem ustálené soudní praxe, že podání dovolání proti exekučnímu titulu, byť bylo spojeno s návrhem na odklad vykonatelnosti, nemá za následek pozbytí jeho vykonatelnosti. Podání tohoto mimořádného opravného prostředku nemá suspenzivní účinek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1997 pod č. 50).
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání povinné proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 3. 2007, č. j. 11 Co 25/2007-66, jímž byl potvrzen exekuční titul, bylo usnesením z 18. 3. 2010, č. j. 26 Cdo 3870/2008-97, jako nepřípustné odmítnuto.
Námitka, že výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat (§268 odst. 1 písm. h/), není uplatněním žádného z (v ustanovení §241a odst. 2, 3 o. s. ř.) taxativně vymezených dovolacích důvodů; případná nepřípustnost exekuce může totiž být pouze důvodem relevantním v řízení o jejím zastavení.
Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2010
JUDr. Vladimír Milušek, v. r.
předseda senátu