ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.523.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 523/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Magistrátu města Olomouc , se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 583, proti povinnému P. N ., pro 1.956,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 7556/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 9. 2009, č. j. 40 Co 719/2009-84, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud výrokem II. napadeného rozhodnutí potvrdil výrok usnesení ze dne 28. 7. 2009, č. j. 47 Nc 7556/2008-73, jímž okresní soud zamítl žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že jsou u něj splněny všechny podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů a že tedy soudy obou stupňů rozhodly nesprávně. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení krajského soudu a povinnému zástupce ustanovil.
Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
O ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. přípustnost dovolání v projednávané věci opřít nelze, neboť výrok rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení v části, v níž soud prvního stupně rozhodl o žádosti o ustanovení zástupce dle §30 o. s. ř., není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 48).
Jelikož přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §238 a §238a o. s. ř. (nejde o věci zde uvedené), zabýval se dovolací soud již jen přípustností dovolání z pohledu ustanovení §239 o. s. ř., které taxativně vyjmenovává nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jež může účastník napadnout dovoláním, popřípadě je dovolání přípustné při závěru dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam; rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně podle ustanovení §30 o. s. ř. rozhodl o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, však zde uvedeno není.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu. Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), aniž by se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241, §241b odst. 2 o. s. ř.), usnesení odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu