ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5243.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5243/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného: P. K., DESMONT , se sídlem v Dolním Vadičově 79, Slovenská republika, IČ 354 33 787, proti povinnému Dukar, s.r.o. , se sídlem v Děčíně I, U Plovárny 36/6, IČ 250 47 922, zastoupenému JUDr. Jurajem Strähle, advokátem se sídlem: Dolný Val 21/180, Žilina, Slovenská republika, pro 201.807,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 Nc 5139/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. února 2008, č. j. 73 Co 137/2007 - 20, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. února 2008, č. j. 73 Co 137/2007 - 20, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 8. 10. 2007, č. j. 7 Nc 5139/2007 - 3, kterým Okresní soud v Děčíně nařídil exekuci podle „vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2007, č. j. 24 Ro 390/2007 - 21, v právní moci dne 19. 8. 2007“, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 201.807,50 Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 8.080,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Zdeňka Pánka, Exekutorský úřad Děčín. K námitkám povinného, že platební rozkaz není pravomocný, neboť mu byl doručen až dne 30. 10. 2007, že zásilku převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, že jediný jednatel společnosti Ing. D. K. má trvalé bydliště ve Slovenské republice, že doručení podle 47 odst. 2 o. s. ř. ani podle §48 odst. 2 o. s. ř. není přípustné a že proti platebnímu rozkazu podal odpor, odvolací soud z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 24 Ro 390/2007 zjistil, že platební rozkaz byl povinnému doručován na adresu jeho sídla zapsanou s účinností od 27. 4. 2000 v obchodním rejstříku (z nějž dále vyplývá, že jediným společníkem a jednatelem společnosti je Ing. D. K.), že na této adrese byl doručen dne 25. 7. 2007 osobě označené jako „p. V. - účetní“, která doručenku podepsala, že na doručence je i otisk razítka Dukar, s.r.o., U Plovárny 36/6, IČ 25047922, a že odpor proti platebnímu rozkazu byl podán na poštu dne 13. 11. 2007. Krajský soud dovodil, že doručenka od zásilky má všechny náležitosti stanovené v §50f o. s. ř. a že tak je listinou veřejné povahy (§134 o. s. ř.). Při právním posouzení vyšel z §47 odst. 1 a 2, §50f o. s. ř. a z §16 obch. zák. (podle kterého podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho pracovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna) a uzavřel, že exekuční titul je formálně vykonatelný a že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce, neboť ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. - pokud jde o zaměstnance právnické osoby - nevyžaduje, aby pověření bylo dáno obligatorně v písemné formě (může tedy být i ústní či konkludentní, takže určitá osoba je pověřena v rámci činnosti právnické osoby k vyřizování určitého okruhu záležitostí). I kdyby však pí V. „byla v postavení jiné osoby“ , zavazovalo by převzetí písemnosti jmenovanou povinného ve smyslu §16 obch. zák. s přihlédnutím k tomu, že v okamžiku převzetí disponovala razítkem společnosti, a převzetí zásilky potvrdila v sídle společnosti, kam byla doručována.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání podle „§241 odst. 3, písm. a) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a s §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.“. Nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že mu nesprávným postupem byla odňata možnost jednat před soudem a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že z důkazů předložených v řízeních vedených pod sp. zn. 24 Ro 390/2007 a 73 Co 137/2007 vyplývá, že k řádnému doručení platebního rozkazu nedošlo, takže na něm neměla být vyznačena doložka právní moci ani vykonatelnosti, neboť exekuční titul nebyl doručen jeho jedinému jednateli Ing. D. K., který se o něm dozvěděl až na základě vydaného exekučního příkazu dne 30. 10. 2007. Pokud odvolací soud poukázal na skutečnost, že doručenku podepsala paní V., pak dovolatel tvrdí, že tato osoba nebyla u něj zaměstnána a že se jednalo o brigádnici-studentku, která příležitostně pracovala pro EKONOMKONZULT Děčín, s.r.o. (a kterou povinný ani neznal), což vyplývá z předložených důkazů. Odkaz na §16 obch. zák. považuje dovolatel za nepřípustný, neboť úprava doručování písemností je v občanském soudním řádu upravena komplexně. Navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení a aby je poté zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 25. 3. 2010, doručeným Nejvyššímu soudu dne 29. 3. 2010, povinný sdělil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 6. 2008, č. j. 24 Ro 390/2007 - 45, byl vydaný platební rozkaz ze dne 23. 7. 2007, č. j. 24 Ro 390/2007 - 21, zrušen a že toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2008, č. j. 1 Cmo 277/2008 - 58, které nabylo právní moci dne 17. 2. 2009 (obě tato rozhodnutí současně připojil).
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam pro posouzení právní otázky formální vykonatelnosti soudního rozhodnutí (platebního rozkazu); dovolání je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zák. č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jež dovolatel uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale - a o takový případ jde v souzené věci - i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (§37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).
Předpokladem pro nařízení exekuce je exekuční titul jako podklad pro vydobytí jím přiznaného práva (§40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Před nařízením exekuce se soud zabývá tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost - v jednotě obou jejích stránek - lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce (výkonu rozhodnutí).
O tom, za jakých podmínek se podkladové soudní rozhodnutí (zde platební rozkaz) stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají ustanovení §161, §162, §171 a §172 a násl. o. s. ř. Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena [§52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Podle §173 odst. 1 o. s. ř. je třeba platební rozkaz doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Lhůta k plnění (nebo k podání odporu) běží žalovanému od doručení platebního rozkazu (srov. §172 odst. 1, větu druhou, o. s. ř.); není-li podán odpor, stává se jejím uplynutím platební rozkaz, který má účinky pravomocného rozsudku, vykonatelným (§174 odst. 1 o. s. ř.).
V projednávané věci je exekučním titulem platební rozkaz Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2007, sp. zn. 24 Ro 390/2007, jehož stejnopis je opatřen doložkou, podle níž nabyl právní moci dne 19. 8. 2007.
Jelikož zásilka s platebním rozkazem byla doručována v červenci 2007, je pro další úvahy rozhodující úprava občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (do novelizace provedené zákonem č. 7/2009 Sb.).
Podle §47 odst. 1 o. s. ř. písemnost určenou právnické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího sídla, zapsanou do obchodního rejstříku nebo jiného veřejného rejstříku nebo na adresu, kde skutečně sídlí. Podle §47 odst. 2 o. s. ř. za právnickou osobu mohou doručovanou písemnost přijmout orgány a osoby uvedené v §21, její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila.
Podle §21 odst. 1 o. s. ř. jedná za právnickou osobu a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen , nebo c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci, týkající se tohoto závodu (složky), nebo d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
Odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že platební rozkaz byl povinnému doručován na adresu jeho sídla zapsanou s účinností od 27. 4. 2000 v obchodním rejstříku, že na této adrese byl doručen dne 25. 7. 2007 osobě označené jako „p. V. - účetní“, která doručenku podepsala, a že na doručence je i otisk razítka Dukar, s.r.o., U Plovárny 36/6, IČ 25047922. Ačkoliv povinný již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že zásilku převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, krajský soud dovodil, že - pokud se jedná o zaměstnance právnické osoby - nevyžaduje ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř., aby pověření bylo dáno v písemné formě (postačí, je-li dáno ústně či konkludentně). Tento názor je sice obecně správný, nikoliv však v daném případě, neboť nebylo zjištěno, že p. V. byla době doručování předmětného platebního rozkazu zaměstnancem (členem) společnosti povinného, natož že by byla pověřena doručovanou písemnost přijmout. Stejně tak je v posuzované věci nesprávná i aplikace §16 obch. zák., neboť toto ustanovení se nevztahuje na doručování soudních písemností (kompletní úpravu v rozhodné době obsahoval a i nyní obsahuje občanský soudní řád), nýbrž na jednání podnikatelů podle obchodního zákoníku (srov. §13 až §16 obch. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu