ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.5337.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 5337/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) Ing. D. N. , b) Ing. Arch. P. N. , a c) JUDr. PhDr. D. K. , proti povinné JUDr. I. B. , provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 449/2007, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2008, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31. 8. 2007, č. j. 34 E 449/2007-8, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 7. 2. 2005, č. j. 22 C 185/2003-26, změněného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, č. j. 20 Co 274/2006-65, k vymožení povinnosti povinné nainstalovat na své náklady zvonkové tablo s domovním telefonem na původní místo vpravo od vchodových dveří a napojit toto zvonkové tablo s domovním telefonem na byt oprávněných a k vymožení povinnosti povinné nahradit oprávněným náklady výkonu rozhodnutí výkon rozhodnutí (výrok I.). Povinné uložil zaplatit oprávněným částku 19 787,50 Kč odpovídající nákladům k provedení rozsudku Obvodního soudu proto Prahu 1 ze dne 7. 2. 2005, č. j. 22 C 185/2003-26, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.). Soud oprávněným povolil, aby si dali provést uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2005, č. j. 22 C 185/2003-26, změněný rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2006, č. j. 20 Co 274/2006-65, panem D. S (výrok III.). Dále soud oprávněným uložil zaplatit soudní poplatek 1 000,- Kč (výrok IV.).
Městský soud odvolání povinné proti výroku IV. usnesení soudu prvního stupně odmítl. Usnesení potvrdil ve výrocích I., II. a III. ve znění výroku III., že se oprávněným povoluje, aby si dali provést na náklady povinné pravomocný a vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 2. 2005, č. j. 22 C 185/2003-26, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12 10. 2006, č. j. 20 Co 274/2006-65, D. S., který je při výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce, o kterou jde. Dále městský soud uložil povinné zaplatit oprávněným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 1000,- Kč. Dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny a že skutečností, že povinná uloženou povinnost již splnila, se nelze při nařízení výkonu rozhodnutí zabývat.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř.). Namítá, že §251 o. s. ř. umožňuje nařídit výkon rozhodnutí až tehdy, nesplní-li povinný dobrovolně svoji povinnost; jestliže je uložená povinnost splněna, právo na nařízení výkonu rozhodnutí nevznikne. Stejně tak měl soud nařídit jednání (§253 o. s. ř.), neboť by tím nedošlo v souzené věci ke zmaření účelu výkonu rozhodnutí a vyšlo by najevo, že oprávnění odmítají povinnou stanovený způsob provedení prací. Poukázala na §18 o. s. ř., zdůraznila rovné postavení účastníků s tím, že tato zásada je porušena v případě, kdy soud věří pouze jedné straně a druhé neumožní obranu. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávnění ve vyjádření k dovolání uvedli, že povinná dosud stanovenou povinnost nesplnila a že dovolací námitky povinné jsou nedůvodné. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež se při posuzování přípustnosti dovolání ve věci návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí užije obdobně (§238a odst. 2 o. s. ř.), je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvedla a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.
Jak již Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvedl, při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda, popřípadě v jakém rozsahu, povinný splnil vymáhanou povinnost; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněné pod č. 69 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1965). Námitka splnění uložené povinnosti je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat leda v poměrech §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. - v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005, pod č. 101). Případná nedůvodnost návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se může odrazit až při rozhodování o nákladech řízení.
Jestliže odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní právní význam.
Protože dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Povinná v dovolacím řízení úspěšná nebyla, oprávněným, kterým vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v .r.
předsedkyně senátu