ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.636.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 636/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Ministerstva obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, adresa pro doručování: Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany, Praha 6, nám. Svobody 471, proti povinné LERO s. r. o. , se sídlem v Příbrami II, Dlouhá 164, zastoupené Mgr. Jakubem Trčkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 21, pro 218 160,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 E 999/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2007, č. j. 25 Co 272/2007-44, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení 2 737,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 26. 2. 2007, č. j. 22 E 999/2006-26, zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí (výrok I.) a povinné uložil zaplatit oprávněné 100,- Kč jako náhradu nákladů řízení s tím, že nařízený výkon rozhodnutí se vztahuje i na vydobytí těchto nákladů (výrok II.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního změnil tak, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné, nařízený usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 10. 2006, č. j. 22 E 999/2006-7, zastavil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a oprávněné uložil zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám jejího advokáta 5 831,- Kč. Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že vztah mezi účastníky je třeba posuzovat jako vztah obchodněprávní. Účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byly zbraně a střelivo, které již stát (vojenská správa) nepotřeboval. Tyto zbraně ale orgán státu vlastnil jako státní orgán, jehož náplní činnosti je obrana státu. Držení zbraní vojenskou správou je tedy zajišťováním veřejných potřeb a pokud vojenská správa zbraně nepotřebovala a prodala je společnosti, která měla oprávnění s těmito zbraněmi obchodovat (povinná), jednalo se o právní vztah související se zajišťováním veřejných potřeb, který je třeba s ohledem na §261 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), posuzovat jako vztah obchodněprávní. Proto je také třeba při řešení otázky promlčení vymáhaného nároku postupovat podle obchodního zákoníku. Jestliže promlčecí doba začala běžet dne 6. 1. 1994, nárok se podle §408 odst. 1 obch. zák. promlčel dne 6. 1. 2004. Není přitom rozhodné, že právo bylo pravomocně přiznáno soudním rozhodnutím v roce 1999. Jestliže byl návrh na výkon rozhodnutí podán 25. 9. 2006, námitka promlčení je důvodná.
Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Oprávněná tvrdí, že prodej nepotřebného majetku, byť v minulosti sloužil k zabezpečení veřejných služeb (k obraně státu), třetí osobě zabezpečováním veřejných služeb není, a to ani s použitím tzv. širší souvislosti. Tím, že se stal majetek pro stát nepotřebný, své určení k zajištění veřejných potřeb ztratil, a to i v případě, že pro upokojování veřejných potřeb byl původně pořízen. Podle oprávněné je proto vztah mezi oprávněnou a povinnou považovat jako vztah občanskoprávní; s ohledem na znění §110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“, proto nemůže být pohledávka promlčena. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinná ve vyjádření k dovolání považuje za podstatné, že v exekučním řízení již soudu nepřísluší posuzovat správnost podkladového rozhodnutí, Pokud proto nalézací soud posoudil povinnost žalované (povinné) platit úroky z prodlení podle obchodního zákoníku, přičemž výrok o úroku z prodlení je ve vztahu k hlavnímu závazkovému vztahu vztahem akcesorickým, je zřejmé, že okresní soud posoudil také hlavní závazkový vztah mezi účastníky podle obchodního zákoníku. Bez ohledu na správnost pokladového rozhodnutí je tento závěr závazný i pro soud exekuční. Tento proto musí běh promlčecí lhůty posoudit podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku. I přesto má ale povinná zato, že při prodeji majetku třetí osobě, který sloužil k obraně státu, nelze automaticky vyloučit použití §261 odst. 2 obch. zák. Skutečnost, že oprávněná prodávané zbraně považuje za nepotřebné, neznamená, že nebyly nebo nemohly být použity k uspokojování veřejných potřeb. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání oprávněné jako zjevně nedůvodné odmítl.
Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že právo oprávněné přiznané exekučním titulem je promlčené, čímž je dán důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy na zjištěný skutkový stav nedopadající nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Okresní soud v Příbrami rozhodl rozsudkem ze dne 17. 3. 1999, č. j. 8 C 9/99-31, že žalovaný (povinná) je povinen zaplatit žalobci (oprávněné) 218 160,- Kč s 16 % úroky z prodlení od 6. 1. 1994 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu o zaplacení smluvní pokuty zamítl (výrok II.), žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek 15 632,- Kč (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o dodávce zbraní a nábojů č. 305/57, které žalobce žalovanému dodal, žalovaný však nezaplatil kupní cenu. Vztah mezi účastníky podřadil pod §409 a násl. obch. zák. Z tohoto důvodu vyhověl žalobě v rozsahu týkajícím se zaplacení kupní ceny a úroků z prodlení. Žalobu zamítl v části týkající se zaplacení smluvní pokuty, neboť dospěl k závěru, že kupní smlouva je absolutně neplatná, protože ji za žalovaného podepsal Č. M., který k tomu nebyl oprávněn. Dále okresní soud uvedl, že vzhledem k tomu, že prodávající dodal zboží a kupující toto zboží fakticky převzal, byla neplatnost smlouvy v této části zhojena.
Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Jestliže nalézací soud učinil závěr, že kupní smlouva č. 305/57 je uzavřena podle §409 a násl. obch. zák. a v části týkající se zaplacení kupní ceny a úroků z prodlení ji považoval za platnou („neplatnost byla zhojena“), pak je exekuční soud touto právní kvalifikací vázán. Proto také otázku, zda právo přiznané exekučním titulem bylo promlčeno, musí posuzovat podle úpravy obsažené v §387 až. 408 obch. zák.
Podle §408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.
Jak vyplývá z podkladového rozsudku, žalobce zaslal žalovanému dne 15. 12. 1993 fakturu na zaplacení 218 160,- Kč, kterou měl žalovaný žalobci zaplatit do 14 dní od doručení, tedy do 5. 1. 1994. Od tohoto okamžiku běžela promlčecí doba. Byl-li návrh na nařízení výkonu podán 25. 9. 2006, uplatnila povinná námitku promlčení důvodně.
Dospěl-li odvolací soud ke stejnému závěru, byť se sám zabýval otázkou, o jaký vztah se mezi účastníky jednalo, je jeho právní závěr správný.
Protože se oprávněné uplatněným dovolacím důvodem závěr odvolacího soudu o promlčení práva na zaplacení 218 160,- Kč s přísl. a důvodu pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Povinná byla v dovolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady tvoří odměna advokáta 2 000,- Kč (§12 odst. l písm. b/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. po snížení podle §18 odst. 1 téže vyhlášky), náhrada hotových výdajů 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty, tedy celkem 2 737,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. března 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová,v.r.
předsedkyně senátu