ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.705.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 705/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku města České Budějovice, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 738/40, zastoupeného JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem ve Zdíkově 185, proti povinnému J. S ., zemřelému dne 10. 6. 2008, pro 204,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 Nc 7684/2004, o dovolání soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad Prachatice, se sídlem ve Zdíkově čp. 79, Stachy, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2010, č. j. 24 Co 110/2010-14, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Kamil Košina napadl dovoláním v záhlaví označené usnesení, jímž krajský soud k odvolání soudního exekutora potvrdil ve výroku o nákladech exekuce usnesení okresního soudu ze dne 12. 11. 2009, č. j. 18 Nc 7684/2004-7 (kterým byla z důvodu úmrtí povinného bez právního nástupce zastavena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2004, č. j. 18 Nc 7684/2004-5, a žádnému – oprávněnému ani soudnímu exekutorovi - nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení), a nepřiznal oprávněnému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolatel napadá rozhodnutí o nákladech exekuce a žádá, aby k jejich úhradě byl zavázán oprávněný.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné, poněvadž usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že oprávněnému, jenž by jinak měl na jejich náhradu právo, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu