ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.730.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 730/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného D. K. , zastoupeného JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, proti povinné STAUN, s. r. o. , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, J. Brabce 29, pro 11.447,80 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 Nc 10127/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2008, č. j. 10 Co 310/2008-40, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 52 Nc 10127/2007-9 (jímž okresní soud nařídil exekuci podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2006, č. j. 15 Co 545/2005-68, a jejím provedením pověřil JUDr. Jiřího Doležala, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-jih), tak, že nařízení exekuce zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a oprávněného zavázal zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 7.735,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul nebyl v době podání návrhu (3. 4. 2007) formálně vykonatelný a nemohl být podkladem pro nařízení exekuce, protože jeho doručení zástupci povinného bylo neúčinné a k řádnému doručení došlo až dne 16. 4. 2007.
Rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o povinnosti zaplatit náklady exekuce napadl oprávněný dovoláním. Odmítá tyto náklady hradit, protože k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nedošlo jeho zaviněním, ale z důvodu nesprávného vyznačení právní moci exekučního titulu soudem.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. (§238a, §239 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009) není dovolání přípustné proto, že usnesení (a tedy i jeho jednotlivý výrok) o nákladech řízení či nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodnutí o nákladech řízení (exekuce) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož jí však v této fázi řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu