ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.740.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 740/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení se sídlem v Teplicích, Přítkovská 1576, proti povinné J. S. , za účasti manžela povinné J. S. , zastoupených JUDr. Jiřím Suškou, advokátem se sídlem v Teplicích, U Soudu 7, pro 275 313,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 35 E 2863/2001, o dovolání povinné a jejího manžela proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2002, č. j. 12 Co 231/2002-27, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 12. 2001, č. j. 35 E 2863/2001-11, jímž okresní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí OSSZ v Teplicích č.j. 2520/00 ze dne 13. 4. 2000 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 275 313,- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí ve společném jmění povinné a jejího manžela. Odvolací soud dospěl k závěru, že k výkonu navržený výkaz nedoplatků je pravomocný a vykonatelný a k námitkám povinné, vysvětlujícím vznik dluhu vůči oprávněné, nelze v této fázi přihlížet.
Povinná i její manžel napadli rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, v němž namítají vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Vadu řízení spatřují v postupu soudu, který nevyžadoval po oprávněné předložení originálu exekučního titulu ani doklad o jeho doručení povinné, ačkoli oprávněná k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí předložila pouze prostou kopii podkladového rozhodnutí. Pokud by oprávněná originál rozhodnutí nedoložila, bylo na místě návrh zamítnout. Proto navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že k návrhu na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí sice přiložila pouze kopii exekučního titulu, avšak jeho stejnopis doložila témuž soudu již s předchozím návrhem na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva ze dne 21. 6. 2000, na což soud také upozornila. Soud tedy měl stejnopis podkladového rozhodnutí k dispozici.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. Přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.) dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Podle §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Dovolatelé svoji (jedinou) námitku, jíž zpochybňují správnost postupu soudu, který nevyžadoval po oprávněné doložení stejnopisu k výkonu navrženého rozhodnutí (§261 odst. 2 o. s. ř.) případně dokladu o doručení povinné, vznesli až v dovolacím řízení (odvolání proti usnesení okresního soudu o nařízení výkonu rozhodnutí žádnou výtku v tomto směru neobsahuje), proto k ní dovolací soud při posouzení, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam, nemohl přihlížet (i kdyby byla důvodná). Vzhledem k tomu, že jiné argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, uvedeny nebyly, nebylo možno ani k takovému závěru dospět.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Povinná a její manžel v dovolacím řízení úspěšní nebyli, oprávněné (podle obsahu spisu) žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25.března 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu