ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.743.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 743/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Zemědělského družstva Velká Chyška , se sídlem ve Velké Chyšce 108, identifikační číslo osoby 001 11 953, zastoupeného JUDr. Václavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Hrnčířská 115, proti povinné Dakra s.r.o. , se sídlem ve Staňkově, Jankovského 90, identifikační číslo osoby 453 51 023, za účasti soudního exekutora JUDr. Jaromíra Peškeho, se sídlem v Plzni-sever, Sedláčkova 28, a přihlášených věřitelů 1) ADW AGRO, a.s. , se sídlem v Krahulově 76, identifikační číslo osoby 283 48 982 (dříve ADW AGRO, a.s., identifikační číslo osoby 499 69 846), 2) KLADRUBSKÁ a.s. , se sídlem v Kladrubech – Vojenicích čp. 80, identifikační číslo osoby 252 15 671, a 3) Zemědělského družstva Koryta , se sídlem v Korytech čp. 63, PSČ 339 01 Klatovy, identifikační číslo osoby 005 18 981, zastoupeného JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o rozvrhu rozdělované podstaty, pro 177.534,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 14 Nc 1682/2002, o dovolání věřitele Zemědělského družstva Koryta proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. června 2008, č. j. 10 Co 221/2008 - 114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Domažlicích (poté, co bylo jeho rozvrhové usnesení ze dne 1. 8. 2007, č. j. 14 Nc 1682/2002 - 43, zrušeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2008, č. j. 10 Co 404/2007 - 80) usnesením ze dne 7. 4. 2008, č. j. 7 Nc 1682/2002 - 90, rozhodl tak, že „z rozdělované podstaty v exekuci povolené zdejším soudem pod sp. zn. Nc 1682/2002 prováděné exekutorem JUDr. Jaromírem Peškem na základě exekučního příkazu sp. zn. 064 EX 384/02 ve výši 1.000.000,- Kč se uspokojuje:
1) v prvé skupině pohledávky JUDr. Jaromíra Peškeho, exekutora se sídlem Plzeň-sever, Sedláčkova 28, a to náklady související s exekucí ve věci sp. zn. Nc 1682/2002 a exekučního příkazu EX 384/02, ve výši 194.859,50 Kč
2) ve třetí skupině pohledávka oprávněného Zemědělského družstva Velká Chyška ve výši 482.534,- Kč
3) v šesté skupině v prvém pořadí pohledávka ADW AGRO, a.s., ve výši 176.697,70 Kč,
ve druhém pořadí pohledávka Kladrubské, a.s., částečně ve výši 146.878,80 Kč z celkové pohledávky 168.831,10 Kč
čímž se rozdělovaná podstata zcela vyčerpává“ (výrok I.).
Dále soud prvního stupně rozhodl, že „pohledávky šesté skupiny, a to ve druhém pořadí Kladrubské, a.s., ve výši 21.952,30 Kč, ve třetím pořadí exekutora JUDr. Jaromíra Peškeho v exekučním řízení povoleném zdejším soudem sp. zn. Nc 1843/2002 ve výši 45.065,50 Kč, ve čtvrtém pořadí pohledávka Zemědělského družstva Koryta ve výši 190.236,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení se neuspokojují“ (výrok II.).
K odvolání věřitele - Zemědělského družstva Koryta Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2. 6. 2008, č. j. 10 Co 221/2008 - 114, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ohledně námitek, že na posuzovaný případ se vztahuje zákon č. 119/2001 Sb., podle kterého v případě souběžných výkonů rozhodnutí, resp. exekucí, se provádí exekuce „provedené“ nejdříve, zatímco ostatní exekuce se přerušují (z čehož odvolatel dovozoval, že jeho pohledávka má ve skutečnosti lepší postavení a měla být uspokojena hned po uspokojení pohledávky oprávněného Zemědělského družstva Velká Chyška), a dále, že pohledávka soudního exekutora neměla být zařazena do první skupiny, neboť nejde o pohledávku státu či soudu vzniklou v souvislosti s dražbou, odvolací soud odkázal na své předchozí zrušovací usnesení, v němž se těmito námitkami zabýval (a v němž dospěl k závěru, že zákon č. 119/2001 Sb. upravuje postup soudu, soudních exekutorů a dalších orgánů v případech souběhu exekuce nařízené vždy podle o. s. ř. a prováděné soudním exekutorem na straně jedné s exekucí daňovou podle zákona č. 337/1992 Sb., případně správní podle zákona č. 200/1990 Sb., na straně druhé, nikoli tedy v případech souběhu exekucí tak, jak je tomu v daném případě, a pokud se týká námitky ohledně uspokojení pohledávky soudního exekutora, pak tuto odmítl proto, že „nekoresponduje s ust. §338 ze odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle kterého se náklady exekuce uspokojují jako pohledávky nákladů řízení podle tohoto ustanovení, tj. jako nákladů prodeje vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby a zaplacením zálohy podle §338i odst. 5 o. s. ř. zák. č. 347/2007 ze dne 5. 12. 2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb.“
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal věřitel Zemědělské družstvo Koryta dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Především rozsáhle argumentuje ve prospěch svého názoru, že zákon č. 119/2001 Sb. se použije na posuzovaný případ, přičemž rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004, považuje za nesprávné a „nepřípustným způsobem zužující předmět zákona“. Ohledně pořadí pohledávky soudního exekutora, uspokojené v první skupině, pak má za to, že v době, kdy byla provedena dražba, ke které se zkoumají podmínky pro rozvrh, nebyla splněna podmínka, že by bylo možno náklady exekutora považovat za totožné s náklady státu, soudu, vzniklé v souvislosti s dražbou. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že v průběhu dovolacího řízení bylo zjištěno, že přihlášená věřitelka - společnost ADW AGRO, a.s., IČ 499 69 846, zanikla fúzí splynutím se společností Farmin, a.s., se sídlem v Třebíči, U Obůrky 953, IČ 282 65 254, s přechodem jmění na nově vzniklou nástupnickou společnost ADW AGRO, a.s., IČ 283 48 982, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. 20 Cdo 743/2009 - 143, tak, že v řízení bude na místě dosavadní přihlášené věřitelky - společnosti ADW AGRO, a.s., se sídlem v Krahulově 76, IČ 499 69 846, zaniklé dne 30. 6. 2009, pokračováno se společností ADW AGRO, a.s., se sídlem v Krahulově 76, IČ 283 48 982, která jako právní nástupkyně vstoupila do jejích práv a povinností.
Poté dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s §130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.
V usnesení ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2006 pod č. 2, přijal Nejvyšší soud závěr, že předmětem úpravy obsažené v zákoně č. 119/2001 Sb. není postup soudů v případech souběhu výkonu rozhodnutí (podle občanského soudního řádu), nařízeného i prováděného soudem, s exekucí (podle exekučního řádu), nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem, jež je plně použitelný i v posuzovaném případě a na němž Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 458/2007, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2009 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 781/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1673/2006). Námitky dovolatele polemizující s uvedeným závěrem nemohou přípustnost dovolání v dané věci založit, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je s uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu v souladu.
K otázce pořadí, v němž má být uspokojena pohledávka soudního exekutora, Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09 a nález téhož soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) uzavřely, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině [§337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dovolací soud přitom nemá důvod se od těchto názorů v projednávané věci odchýlit; závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat §338 ze odst. 1 písm. a) o. s. ř. již ve znění zákona č. 347/2007 Sb. a pohledávku exekutora uspokojit v první skupině, je tak nesprávný. V projednávané věci však ani tato skutečnost není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť nepodařilo-li se dovolateli ostatními dovolacími námitkami úspěšně zpochybnit pořadí zbývajících uspokojovaných pohledávek, nemůže mít skutečnost, že pohledávka exekutora měla být v posuzovaném případě uspokojena nikoli v první nýbrž ve třetí skupině, žádný vliv na to, zda bude uspokojena pohledávka dovolatele, jejíž zařazení do šesté skupiny se dovolateli nepodařilo úspěšně zpochybnit. I když totiž jak soud prvního stupně tak soud odvolací uspokojily pohledávku soudního exekutora v nesprávné skupině, tak ani v případě uspokojení jeho pohledávky ve skupině „správné“, tj. třetí, by se na postavení dovolatele ničeho nezměnilo, když rozdělovaná podstata by byla opět vyčerpána uspokojením pohledávek oprávněného, soudního exekutora a věřitelů ADW AGRO, a.s., a Kladrubská, a.s., jejichž pořadí by i nadále zůstalo lepším než pořadí pohledávky dovolatele. Otázka v jaké skupině měla být v posuzovaném případě správně uspokojena pohledávka soudního exekutora tak nemá pro posouzení dané věci zásadní právní význam (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 834/2007).
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání věřitele podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, jež by jinak měli na náhradu případných nákladů dovolacího řízení právo, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu