ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1175.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 1175/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce A. H., zastoupeného Mgr. Magdalénou Ryvolovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Řetězová č. 2, proti žalované NIKA O.K., spol. s r.o. se sídlem v Netolicích, Grejnarov č. 23, IČ 63886910, zastoupené Mgr. Pavlem Koutným, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 59, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 113/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. listopadu 2008, č.j. 7 Co 2412/2008-191, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Koutného, advokáta se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 59.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 25.3.2007 žalovaná sdělila žalobci, že s ním „v souladu s ustanovením §55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, okamžitě zrušuje pracovní poměr“. Toto opatření odůvodnila tím, že dne 10.3.2006 žalobce obdržel od zaměstnavatele písemné upozornění, že porušil své pracovní povinnosti „zvlášť hrubým způsobem a v zaměstnavatelem poskytnuté lhůtě nesjednal řádnou nápravu“, že „s počátkem čerpání dovolené na zotavenou“ byl vyzván k předání dokumentace a všech klíčů od hospodářství, ve kterém byl správcem, klíče ani dokumentace však předány nebyly, a že „při kontrole stáda ovcí příslušným soudním znalcem byly zjištěny velmi vážné nedostatky v ošetřování živého inventáře a (žalobci) svěřená zvířata byla ve velmi zuboženém stavu“. Žalobce proto „zásluhou své špatné práce“ „vážně poškodil celou společnost“, neboť jí „hrozí pokuta ve značné výši“.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 17.10.2003 jako vedoucí hospodářství Grejnarov u Netolic, a že „rozhodně nesouhlasí s vymezením důvodů ve výpovědi“.
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 15.1.2008, č.j. 2 C 113/2007-113 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 23.029,- Kč a „ČR na účet Okresního soudu v Prachaticích“ na náhradě nákladů řízení 2.417,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení §39 občanského zákoníku, neboť „v daném případně to nebyl zaměstnavatel, který učinil právní úkon ve vztahu k žalobci směřující k okamžitému zrušení pracovního poměru“. Dovodil, že, zmocnil-li likvidátor společnosti B. D. Ing. P. K. ke všem úkonům spojeným s ukončením pracovního poměru žalobce u žalované, není tato plná moc platná, neboť valnou hromadou žalované společnosti jmenovaný likvidátor B. D. není zapsán v obchodním rejstříku, stejně jako není zapsána samotná likvidace společnosti, ačkoli o svém zrušení s likvidací rozhodla žalovaná na valné hromadě, přičemž – jak soud prvního stupně zdůraznil – působnost likvidátora jednat jménem společnosti přechází na tento subjekt až zápisem likvidace společnosti do obchodního rejstříku spolu se zápisem likvidátora.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30.4.2008, č.j. 7 Co 777/2008-141 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že osoba, která jménem likvidátora společnosti skončila se žalovaným pracovní poměr okamžitým zrušením, je osobou oprávněnou k takovému právnímu úkonu. Právo činit jménem likvidované společnosti úkony, které se týkají právních vztahů mezi žalovanou společností v likvidaci a žalobcem jako zaměstnancem této společnosti, totiž přešlo dnem vstupu žalované společnosti do likvidace - tj. dnem 8.12.2006, kdy se konala valná hromada a při které byl jmenován likvidátor společnosti Ing. D. - na tohoto likvidátora. Odvolací soud proto uložil soud prvního stupně, aby se dále zabýval tím, zda byly splněny předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru.
Okresní soud v Prachaticích poté rozsudkem ze dne 20.6.2008, č.j. 2 C 113/2007-151 žalobě znovu vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 23.029,- Kč a „ČR na účet Okresního soudu v Prachaticích“ na náhradě nákladů řízení 2.417,-Kč. Bylo-li ve zrušovacím projevu žalované uvedeno, že žalobce již dne 10. března 2006 obdržel od žalované písemné upozornění o porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že uváděné skutečnosti jsou nekonkrétní, a měl-li se žalobce tvrzeného porušení pracovní kázně a nedostatečného plnění pracovních povinností dopustit před 10. březnem 2006 nebyla zachována jednoroční lhůta „vzniku výpovědního důvodu“. Důvod spočívající v nepředání klíčů a veškeré dokumentace před nástupem žalobce na dovolenou je podle názoru odvolacího soudu vymezen neurčitě. Ohledně posledního důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru spočívajícího ve velmi závažných nedostatcích v ošetřování svěřeného stáda ovcí dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce jako vedoucí zaměstnanec porušil „některé povinnosti vyplývající pro něj ze zákoníku práce“, avšak nejde o porušení zvlášť hrubým způsobem. Bylo zjištěno, že „prakticky od října 2006 do března 2007 byla péče o ovce zcela na žalobci“, neboť bača V. E. byl v tuto dobu v pracovní neschopnosti, že žalobce „rozhodně“ zanedbal péči o ovce, neboť tyto měly přerostlé a zhnisané paznehty, bylo jim podáváno nekvalitní krmivo, v ovčíně stály ovce na hluboké podestýlce, nacházela se zde i velká vrstva hnoje, a že toto mělo za následek celkový špatný výživný stav ovčího stáda, docházelo také k úhynu ovcí a jehňat, a že tento stav stáda ovcí byl zapříčiněn špatnou péči dlouhodobější, nikoli pouze po dobu několika dnů. Zároveň však soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalobce vznášel požadavky na přijetí více pracovních sil, čemuž nebylo vyhověno, nemůže jít tedy „k tíži žalobce špatné personální obsazení v žalované společnosti“.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21.11.2008, č.j. 7 Co 2412/2008-191 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 49.061,45 Kč, k rukám advokáta Mgr. Pavla Koutného, a že je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Prachaticích 2.417,- Kč na nákladech řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně ohledně prvních dvou důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru, jestliže i sám odvolatel uvedl, že tyto dva důvody sloužily „k dokreslení situace, která na daném hospodářství existovala a k tomu, že neplnění pracovních povinností řádným způsobem se u žalobce projevovalo dlouhou dobu“. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl dále k závěru, že, nebylo-li o ovce řádně pečováno a jestliže byly shledány v takovém kritickém stavu, lze jen dovodit, že „to byl právě žalobce“, kdo své pracovní povinnosti řádně neplnil a porušil tak povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Odvolací soud zdůraznil, že samotné tvrzení žalobce, že s daným počtem pracovníků není schopen řádnou péči zajistit, nemůže znamenat, že jde o objektivní důvody, pro které skutečně nebylo možno péči zajistit. V řízení bylo totiž prokázáno, že po většinu doby byl na hospodářství dostatečný počet pracovníků, a, nebyla-li přesto zajištěna odpovídající péče, nutno dovodit, že žalobce jako vedoucí hospodářství nevykonával svou práci řádně. Soud prvního stupně sice vychází ze závěrů znalce Ing. Valenty, podle nichž – kromě jiného - byl stav stáda „přímo kritický“, kvůli přerostlým paznehtům se asi 20 kusů ovcí nemohlo pohybovat vůbec, některé ovce se jen obtížně pohybovaly „ohledně předních nohou na předloktí“, ovce byly vyhublé, velice špatná byla i kvalita sena, přičemž tento stav „nenastoupil za týden“, avšak jeho závěr, že nebyly splněny předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru, je podle názoru odvolacího soudu nesprávný, neboť bylo povinností žalobce jako vedoucího hospodářství péči o ovce řádně zajistit.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť napadené rozhodnutí vychází podle jeho názoru ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování a také spočívá na nesprávném právním posouzení. Zejména v souvislosti s posudkem znalce v oboru zemědělství Ing. Valenty namítá, že tento byl proveden jako listinný důkaz, nikoli jako znalecký posudek ve smyslu §127 o.s.ř., přičemž Ing. Valenta tento posudek zhotovoval za účelem ocenění stáda ovcí, nikoliv prvoplánově k posouzení zdravotního stavu zvířat, tvrzení znalce o dlouhodobém zanedbání péče bylo vyvráceno výpověďmi svědků (svědkyně R., N. a H.), podle nichž po dobu péče žalobce o ovce byl stav stáda dobrý, také svědek E. uvedl, že k měsíci prosinci 2006, kdy byl naposledy v areálu ovčína, nebyly ovce ve špatném výživném stavu, a sám znalec „připustil možnost, že stav ovcí ze dne 18.3.2007 mohl být způsoben za dobu jednoho týdne. K tomuto dovolatel zdůrazňuje, že od 4.3.2007 do 18.3.2007, kdy čerpal dovolenou, „pečovala o ovce třetí osoba odlišná od žalobce, konkrétně pan P. H.“. Dovolatel má tedy za to, že „stěžejní pro posouzení skutkového stavu věci bylo odborné posouzení příčiny zanedbání zvířat a její časové určení“. Žalobce v dovolání dále nesouhlasí s posouzením intenzity porušení pracovních povinností, neboť je toho názoru, že odvolací soud řádně nevzal v úvahu „míru spoluodpovědnosti“ zaměstnavatele za stav stáda ovcí. V průběhu řízení totiž podle názoru dovolatele byla „objektivita požadavku žalobce o navýšení pracovníků s tím, že nelze v daném počtu zaměstnanců řádně vykonávat pracovní povinnosti žalobce, prokázána“, neboť např. svědkyně R. uvedla, že práce žalobce byla „dost velká dřina, že vídala žalobce vracet se z ovčína pozdě večer, někdy až okolo 21.00 hod“, že svědkyně Č. vypověděla, že i ona spolu s kolegyní B. požadovala po žalobci přijetí dalších pracovníků, a že podle svědka K.„na urgenci žalobce o navýšení pracovníků reagovali žádostí na úřadu práce o nové zaměstnance a připustil, že nepřijetí nových pracovníků bylo pouze otázkou nedostatku finančních prostředků žalované jako zaměstnavatele“; tyto skutečnosti však byly odvolacím soudem pominuty. Podle dovolatele odvolací soud rovněž nepřihlédl k osobě žalobce, zejména k délce jeho pracovního poměru u žalované, nezabýval se jeho dosavadním postojem k plnění pracovních úkolů apod. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl. Uvedla zejména, že znalecký posudek Ing. Valenty je prost jakýchkoliv rozporů a udává ucelený obraz o stavu stáda ovcí a vyplývá z něj, že špatný stav ovcí byl výsledkem dlouhodobé absence řádné péče. Chod hospodářství po celou dobu v průměru zajišťovaly 4 osoby, péči o stádo ovcí zajišťoval do 20.12.2006 bača Václav Eliášek, žalovaná je proto toho názoru, že „zajištění alespoň elementární péče o stádo ovcí, která by eliminovala“ špatný stav stáda, „byla v možnostech žalobce“ , a jestliže cca 20 ovcí se v důsledku přerostlých paznehtů nemohlo vůbec pohybovat, nemůže žalobce tvrdit, že práci „nešlo stíhat“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobcem dopisem ze dne 25.3.2007 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.7.2007 (dále též jen "zák. práce").
Podle ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.
O povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci jde ve smyslu ustanovení §55 odst. 1 písm. b) nejen tehdy, ukládá-li ji zaměstnanci zákon nebo jiný obecně závazný právní předpis. Zaměstnanci jsou povinni (mají právní povinnost) plnit závazky, které jim vznikly - kromě kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo pokynu nadřízeného vedoucího zaměstnance - na základě pracovní smlouvy nebo jiné smlouvy (dohody) uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem; nesplnění povinností z těchto smlouvou převzatých závazků (závazkových právních vztahů) nepochybně představuje rovněž porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci a mohou být tedy důvodem k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí.
V projednávané věci žalovaná spatřovala důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobcem podle ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zák. práce, které provedla dopisem ze dne 25.3.2007, zejména v tom, že „při kontrole stáda ovcí příslušným soudním znalcem byly zjištěny velmi vážné nedostatky v ošetřování živého inventáře a žalobci svěřená zvířata byla ve velmi zuboženém stavu“, přičemž žalobce „zásluhou své špatné práce“ „vážně poškodil celou společnost, neboť jí „hrozí pokuta ve značné výši“. Závěr odvolacího soudu o tom, že se žalobce skutečně dopustil jednání popsaného ve zrušovacím projevu vůle žalovaného ze dne 25.3.2007, představuje skutkové zjištění soudu. Jedná se o výsledek dokazování (hodnocení důkazů), při němž soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a přihlíží přitom pečlivě ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (srov. §132 o.s.ř.). Správnost tohoto závěru lze v dovolacím řízení zpochybnit dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Z obsahu dovolání žalobce (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že podstatou jeho výtek je jednak kritika právního posouzení věci odvolacím soudem, jestliže žalobce v dovolání polemizuje s tím, ke kterým hlediskům odvolací soud při posuzování intenzity porušení pracovní kázně žalobcem přihlížel, a jak tato hlediska hodnotil (vytýká tedy odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo chování stanovené její dispozicí), a jednak napadá výše zmíněné skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že se žalobce dopustil jednání, ve kterém žalovaná spatřuje důvod k okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 25.3.2007. Žalobce tedy v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (a tak je tomu v projednávané věci), podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování provedené před odvolacím soudem.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu vyplývá, že skutkový závěr o tom, že žalobce jako vedoucí hospodářství zanedbal péči o ovce, čímž došlo k přerůstání paznehtů a jejich zhnisání, bylo jim podáváno nekvalitní krmivo, a že to vše mělo za následek jejich špatný výživový stav, odvolací soud učinil z výsledků dokazování, zejména z listinných důkazů (z pracovní smlouvy ze dne 17.10.2003 a z dodatku pracovní smlouvy ze 14.5.2004, z fotodokumentace, kterou na místě pořídil Ing. Václav Valenta, „znalec v oboru zemědělství, odvětví živočišná výroba, specializace posuzování hospodářských zvířat a zvěře chované farmovým způsobem a v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování hospodářských zvířat“, a listinného důkazu - jeho znaleckého posudku pořizovaného ke dni 18.3.2007 pro stanovení tržní ceny stáda ovcí, z něhož vyplynulo, že drtivá většina ovcí byla ve velmi špatném výživném stavu, byla krmena velmi špatným senem bez přídavku jádra, což mělo vliv na jejich kondici a zdravotní stav, nejhorší byl stav paznehtů u většiny ovcí, přičemž asi 20 kusů se nemohlo vůbec nebo jen těžko pohybovat díky přerostlým paznehtům), a z výslechu svědků (svědek Ing. Valenta při své první návštěvě ovčína zjistil, že stav ovcí byl velmi špatný, dokonce kritický, některé ovce lezly po zadních nohou, anebo nechodily vůbec, paznehty měly zanedbané, přerostlé, zhnisané, ovce byly vyhublé, neboť seno na krmení bylo velmi špatné a tento stav stáda vznikl „důsledkem špatného krmení ovcí v období jednoho – dvou měsíců“, za týden, při své druhé návštěvě svědek pořizoval fotodokumentaci pro svůj znalecký posudek, přičemž ani tentokrát paznehty ovcí ostříhány nebyly; velmi špatný stav ovcí potvrdili také svědek K. a svědek H., který nastoupil na farmu v průběhu měsíce března, z výpovědí svědků Ing. Valenty, H., Č. a B. bylo shodně zjištěno, že krmivo podávané ovcím nebylo dobré kvality, bylo plesnivé a ani jádro nebylo kvalitní). Za tohoto stavu mají výše uvedená skutková zjištění odvolacího soudu oporu v provedeném dokazování. Z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu (provedených důkazů, přednesů účastníků a toho, co za řízení před soudy vyšlo jinak najevo) je zřejmé, že odvolací soud pro uvedená zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul a že v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti logický rozpor, popřípadě že by hodnocení důkazů odporovalo ustanovením §133 až §135 o.s.ř.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud vychází plně z posudku Ing. Valenty, jenž byl prováděn ke dni 18.3.2007 - tj. 14 dnů po odchodu žalobce na dovolenou - a za účelem posouzení zdravotního stavu zvířat, a že se nejednalo o znalecký posudek ve smyslu §127 o.s.ř., že výpověď Ing. Valenty byla zpochybněna svědeckými výpověďmi svědkyň R., N. a H., které uvedly, že v době „přímo předcházející odchodu žalobce na dovolenou“ byl stav ovcí dobrý, seno nebylo závadné, a že i tvrzení Ing. Valenty, že ovcím nebyly rok stříhány paznehty, bylo vyvráceno svědeckou výpovědí svědka E. a uvádí-li, že objektivita požadavku žalobce na navýšení počtu pracovníků byla prokázána, neboť i podle svědeckých výpovědí bylo velmi náročné pečovat o ovce v době nemoci bači a žalobce se často z ovčína vracel až pozdě večer, pak ve skutečnosti napadá hodnocení důkazů soudem, které však samo o sobě – jak uvedeno výše – není způsobilým dovolacím důvodem.
Za tohoto stavu, kdy skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že se žalobce dopustil jednání, ve kterém žalovaná spatřovala důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, zůstal – přes námitky dovolatele – nezpochybněn, bylo pro posouzení věci dále podstatné, zda ve vytčeném jednání žalobce lze spatřovat porušení pracovních povinností.
Porušením pracovních povinností se rozumí, jak výše uvedeno, zaviněné porušení pracovních povinností, které jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že žalobce porušil pracovní povinnosti tím, že jako vedoucí zaměstnanec měl povinnost práci řádně organizovat a řídit a kontrolovat práci i podřízených zaměstnanců, a jestliže měl stádo ovcí na starosti po dobu zhruba dvou a půl měsíců (přičemž špatný stav stáda ovcí byl „výsledkem jednoho až dvou měsíců“), lze sdílet závěr, že se žalobce dopustil porušení svých pracovních povinností, neboť alespoň základní péče, jež by zmírnila tento kritický stav, v jeho možnostech byla.
Žalobce v dovolání rovněž namítá, že odvolací soud nepřihlédl „k osobě žalobce, k délce jeho pracovního poměru u žalované, nezabýval se jeho dosavadním postojem k plnění pracovních úkolů, ani spoluodpovědností zaměstnavatele za stav stáda ovcí“; vytýká tedy odvolacímu soudu způsob, jakým hodnotil intenzitu porušení pracovní kázně žalobcem.
Má-li být porušení povinnosti z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen "pracovní povinnosti") právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity.
Zákoník práce rozlišuje - jak vyplývá z ustanovení §52 písm. g) a §55 odst. 1 písm. b) zák. práce - mezi porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, závažným porušením pracovní povinnosti a méně závažným porušením pracovní povinnosti. Nižší stupeň intenzity porušení pracovní povinnosti než je méně závažné porušení zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní povinnosti, které nedosahuje intenzity porušení zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní povinnosti, je proto vždy méně závažným porušením pracovní povinnosti. Porušení pracovní povinnosti nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [§55 odst. 1 písm. b), §52 písm. g) část věty před středníkem zák. práce]. Závažné porušení pracovní povinnosti je důvodem výpovědi z pracovního poměru [§52 písm. g) část věty před středníkem zák. práce]. Méně závažná porušení pracovní povinnosti jsou podle ustanovení §52 písm. g) části věty za středníkem zák. práce důvodem k výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, jde-li o soustavné zaviněné porušování zaměstnancových povinností vztahujících se k jím vykonávané práci a byl-li zaměstnanec v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní povinnosti písemně upozorněn na možnost výpovědi.
Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní povinnost méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci", "závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci" a "porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem" definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovních povinností, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.
V posuzovaném případě při zkoumání, zda žalobce tím, že jako vedoucí pracovník hospodářství zanedbal řádnou péči o stádo ovcí, porušil pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem, odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – k okolnostem významným pro posouzení intenzity porušení pracovních povinností, náležitě přihlédl. Vzal v úvahu zejména, že v řízení bylo prokázáno, že po většinu doby byl na daném hospodářství dostatečný počet pracovníků a přesto nebyla v předmětné době řádným způsobem zajištěna odpovídající péče, že stav ovcí byl kritický, asi 20 kusů se nemohlo pohybovat kvůli přerostlým paznehtům vůbec, ovce byly vyhublé a že tento stav je výsledkem jednoho až dvou měsíců; a přihlédl i k tomu, že pracovní povinnosti žalobce porušil jako „vedoucí hospodářství“, jenž byl povinen řádnou péči o ovce zajistit. Odvolací soud tedy v souladu se zákonem dospěl ke správnému závěru, že jednáním, vytýkaným v okamžitém zrušení pracovního poměru, žalobce porušil pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 3.750,- Kč [srov. §7 písm.c), §10 odst. 3, §16 odst.1 a §18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát Mgr. Pavel Koutný osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 810,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalované tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.860,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. března 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu