ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.119.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 119/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně E. L. , zastoupené Mgr. Martinem Štenclem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská č. 10, proti žalované J. H. , zastoupené JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Slezská č. 19, o vydání dědictví, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 241/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. července 2008, č. j. 24 Co 208/2008-173, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 28.11.2007, č.j. 6 C 241/2003-140, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3.7.2008, č. j. 24 Co 208/2008-173, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 28.11.2007, č.j. 6 C 241/2003-140, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. zejména usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.5.1980, sp.zn. 11 Co 127/80, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 30, ročník 1982; rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.11.1986, sp.zn. 4 Cz 61/86; usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.1999, sp.zn. 18 Co 385/98, publikované v časopise Ad notam pod č. 3, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2008, sp.zn. 21 Cdo 2968/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 7, ročník 2009) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Ostatní námitky dovolatelky nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a §241a odst. 3 o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto posléze uvedených dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, případně, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje i proti rozsudku soudu prvního stupně (byť jeho výroku o nákladech řízení), muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud České republiky řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45, ročník 2000).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 2 a 3 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu